Dlouhohrající klavírista (1968)

Alan Sharp. Rozhlasové podobenství. Překlad Antonín Přidal. Improvizace na klavír Jaromír Dlouhý. Použité skladby: Ramona, I Can´t Give You Anything But Love, Paper Moon, Night And Day a jiné. Zvuk Jaromír Pěnčík. Natáčecí technik Jana Kuchovská. Dramaturg Josef Hlavnička. Režie Olga Zezulová.

Osoby a obsazení: vypravěč (Ladislav Lakomý), klavírista (Josef Štefl), manažer (Josef Karlík), George (Jiří Brož), reportér (Rudolf Krátký), holič (Karel Adam), první žena (Dagmar Pistorová), druhá žena (Alena Růžičková), muž (Miloš Chmelař), první mladík (Jaroslav Kuneš), druhý mladík (Jiří Olijnyk), první stařec (Vilém Pfeiffer), druhý stařec (Arnošt Navrátil), první opilec (Karel Fajt), druhý opilec (Vilém Lamparter), kompars (Vladimír Fujerík, Josef Hladký, Josef Nečas, Josef Fančík, Jiří Chlubný, Jiří Klemensevič, Petr Řezníček, Jiřina Hanušová).

Nastudovalo Brno v roce 1968 (41 min.). Natočeno 29. 11. 1968 (9:00 – 13:00 h., studio 7).  Premiéra 25. 2. 1969 (Praha, 19:00 h.) v cyklu Týden britské rozhlasové hry. Repríza 13. 9. 1989 (Praha, 19:15 h.); 25. 7. 2021 (ČRo 3 Vltava, 15:00 h.) v cyklu Hra pro pamětníky.

Lit.: Hlavnička, Josef: Týden britské kultury. In Československý rozhlas 8/1969, s. 12 – 13 (článek).

Lit.: Ochová, Sheila - Týden britské rozhlasové hry. In Rudé právo, 26. 2. 1969, s. 5 (recenze)Ochová, Sheila: Týden britské rozhlasové hry. In Rudé právo, 26. 2. 1969, s. 5 (recenze).

Lit.: Hnilička, Přemysl:  Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou LIX. – Dlouhohrající klavírista ve světě bez hudby. In Týdeník Rozhlas 44/2013 (článek).

Lit.: Venclová, Renata: Alan Sharp: Dlouhohrající klavírista. Působivá hra o zničující posedlosti slávou. In web ČRo 3 Vltava, 25. červenec 2021 (článek). – Cit.: Jedno piano, dvě ruce a vůle překonat nelidskou únavu. Mladý klavírista musí vydržet hrát nepřetržitě déle než 160 hodin, aby pokořil stávající světový rekord. (…)

Kdo by aspoň jednou v životě nechtěl být v něčem nejlepší a podat výkon, který nikdo nedokáže zopakovat? I kdyby při tom měl dojít až na samu mez svých fyzických možností. Vždyť touha posouvat hranice v nejrůznějších oborech lidské činnosti a překonat přitom sám sebe bývá často považována za nezbytný motor vývoje lidstva.

V britské rozhlasové hře Dlouhohrající klavírista musí mladý muž vydržet hrát nepřetržitě více než 160 hodin, aby se stal držitelem světového rekordu. Pod stálým dozorem komisaře, s agentem, který k hrajícímu svolává nepříliš zaujaté publikum a nabízí nejen skladby na přání, ale také průběžné informace o ubíhajícím čase i tělesných funkcích svého rekordmana, se piano mění spíš v mučící než v hudební nástroj. Je údělem každé lidské snahy, aby se proměnila v nesmyslnou show pro diváky, které konec podívané vlastně ani nezajímá?

Šíleně jako cáry prádla poletují městem tóny tak špatně slyšitelné, že lidé musejí nahlížet dovnitř, aby se přesvědčili, že klavírista ještě hraje. Sedí tam s posledními zbytky vůle, oči obrácené v popel, ruce – dva omámení hlodavci v kleci, kterým už příliš nevadí, že do sebe vrážejí…

Autorem rozhlasové hry z produkce BBC, která v roce 1962 získala ocenění na mezinárodním festivalu Prix Italia, byl budoucí úspěšný filmový a televizní scenárista Alan Sharp (1934–2013). Jak přiznal, inspirací mu byla výchozí situace slavné americké povídky Horace McCoye Koně se přece střílejí, v níž se mladé páry účastní soutěžního tanečního maratonu. Scénář Sharpovy poetické rozhlasové hry do češtiny přeložil Antonín Přidal a natáčení se ujal tým brněnského studia v čele s režisérkou Olgou Zezulovou. Základem dodnes působivé rozhlasové realizace je především klavírní improvizace Jaromíra Dlouhého, s níž dál v hudebně-zvukových kolážích pracoval mistr zvuku Jaromír Pěnčík.  (…)

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

.
Komentáře

Epizoda ze život klavíristy, který musí nepřetržitě hrát, aby tak překonal stošedesátihodinový rekord jistého klavíristy. Sledujeme zde nejen jeho osud, ale i pocity. Do takové míry, do jaké nám to rozhlasová hra dovolí. Na této hře z doby, kdy Brno představovalo kvalitu rozhlasové hry – je pozoruhodná celková zvuková koláž. Právě z klavírních motivů, které prostupují celou hrou můžeme krásně rozeznat klavíristovy pocity. A jak celý pokus o rekord dopadne? Toť otázka.

Napište komentář k článku

(povinné)

(povinné)