Intervence do rozhlasového vysílání (2009)

Přidal: Přemek |

Červen 18, 2009

Autor koláže Roman Štětina. Autoři použitých úryvků Ludvík Aškenazy, Miloslav Stehlík a Nataša Tanská.

Účinkují Marcela Antošová a další. V ukázkách Karel Höger, Rudolf Hrušínský I. a Jiřina Švorcová.

Natočeno 2009.

Pozn.: Autor, zabývající se mystifikací v rozhlase, využívá koláží úryvků ze známých rozhlasových her (Bylo to na váš účet, Linka důvěry, Hodina angličtiny) k tomu, aby znejistěl a napadl svět současných mainstreamových rozhlasových moderátorů. – Soukromý projekt, vytvořený jako součást diplomové práce. V rozhlase samostatně nevysíláno.

Lit.: Výborná, Lucie – Švarcová, Alžběta: Za tři minuty se zastřelím, řekl Rudolf Hrušínský. Výtvarník Roman Štětina tak pronikl do vysílání rozhlasu. In web IRozhlas, 21. 5. 2018 (článek + videozáznam). – Cit.: Zajímá vás, jak se vlámat do živého vysílání rozhlasu – a navíc tak, aby si toho nikdo ani nevšiml? Čtěte dál. Výtvarník Roman Štětina to totiž už několikrát dokázal. „Mimochodem, právě rozhlas mě dovedl k vizuálnímu umění. Skrývá v sobě spoustu neuvěřitelných aspektů,“ vzpomíná v rozhovoru s Lucií Výbornou.

Co udělá moderátor, zavolá-li mu Rudolf Hrušínský a oznámí, že už za pár minut hodlá spáchat sebevraždu? Roman Štětina to zjišťoval – v originálním pokusu, kdy v rámci živých telefonátů do rozhlasového studia pouštěl nic netušícím moderátorům úryvky ze starších rozhlasových her.

Generace dnešních dětí tomu říká „prank“. Romanovi Štětinovi šlo ale o něco jiného. „Chtěl jsem se trefit do kontextu vysílání. Seděl jsem u rozhlasu a čekal jsem na vhodný pořad a téma, měl jsem připravených hned několik replik,“ vysvětluje.

„Byl to obrovský adrenalin. Celý projekt jsem připravoval jako výstup své bakalářské práce v Plzni. Byl jsem nervózní, jestli to vyjde.“

Zajímalo ho přitom, do jaké míry je dobová dikce starších rozhlasových her uvěřitelná i v reálném vysílání. Výsledek byl překvapující: hlas Rudolfa Hrušínského ze 60. let zapadl do moderního rozhlasového vysílání bez jakýchkoliv pochybností.

„Kromě toho jsem ale chtěl vrátit to, co rozhlas kdysi odvysílal – udělat časovou smyčku, ve které ožije herec, který už zesnul,“ dodává Štětina.

Rozhlasové hry poprvé objevil, když mu bylo 12 let. A jak říká, neuvěřitelně ho to zasáhlo. „Rozhlasové hry změnily mé vnímání a to, co jsem začal vyhledávat,“ říká dnes.

Radioacustica, Radioateliér