Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Vévodství za vystřihovánku černých husarů

Přidal: Premek |

Červenec 22, 2021

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas, 29/2021)

Jmenujete se Quidam, celý svůj nekomplikovaný život žijete jako Quidam – a najednou si přijde nějaký starý generál, říká vám výsosti a povídá vám o defilé plnokrevných koní, vojácích a o vašem dětství ve šlechtické rodině. Ale vy jste Quidam a váš dědeček František byl neúspěšný papírník, žádný vévoda! Jediné, co spojuje generálovo vyprávění s vašimi vzpomínkami, je stará dětská vystřihovánka s černými husary…

Hru Černí husaři (1970) napsal Jaroslav Tafel pro režiséra Josefa Henkeho. Nebyla to jeho první práce pro rozhlas, napsal také hry Hospoda na konci cesty, Podzim v Sabinských horách, Ibseniána a na konci jeho krátkého života (narodil se 1929, zemřel 1973) se s rozhlasovými vlnami rozloučil vynikající volnou adaptací Dickensových Skvělých vyhlídek, které s Karlem Högrem a řadou dalších herců nastudoval opět Josef Henke. Pro rozhlas připravil také komedii Don Jean aneb Strašlivý hodování, kterou sestavil podle zlomků staré české donchuanovské hry.

Jeho hra o nenápadném úředníčkovi, který se bojí svého šéfa, podivně nezapadá do roku 1970, v němž se definitivně láme tzv. Pražské jaro v tuhou normalizaci. Černí husaři nejsou již otevřenou alegorií vstupu sovětských vojsk jako například Ženich pro Marcelu (1969) Ivana Klímy. Tafelova hra je obecnější úvahou o manipulaci. Quidam se tu potkává s nejrůznějšími dalšími postavami; žena, která si říká Marie, se prohlašuje za jeho manželku, svádí ho a vysmívá se mu (“Můj princ měl vojsko z papíru a byl to lhář!”), šeptem ho ale vyzývá k útěku z tajemného domu (“Ten pravý svět je na druhé straně zrcadla!”). Objevuje se tu podivný blázen jménem Vincent, vazoun, který chodí po domě a přitlouká hřebíky (vzdáleně se tak podobá podmračenému cukrářskému mistru z jiné Klímovy komedie Cukrárna Myriam, který se – podle autorových poznámek – podobá spíše řezníkovi). Posledním partnerem v rozhovoru je stařičký vyrovnaný doktor, který rád cituje z Plutarcha a hovoří s Quidamem uklidňujícím hlasem a slabomyslný Albert Zatrub, blázen hrající po kraji na trubku. Pak už čeká nešťastného hlavního hrdinu jen smrt…

Hlavní postavu ztvárňuje Zdeněk Řehoř, jehož si v tak výrazných rolích příliš nevybavujeme; byl spíše mistrem malých rolí. Jeho suchý, jakoby nervózní hlas se hodí k postavě nenápadného Quidama, přesto však ve scénách, v nichž generála konfrontuje s nesmyslností jeho vizí, dokáže být rázný a jízlivý. Kohoutův generál zní velmi důvěryhodně, je to však jen zákeřná maska, podobně jako Mariin svůdný hlas v podání Marty Kučírkové nebo klidný doktor Josefa Patočky.

Historie rozhlasových her