Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou LXVIII. – Jen zvuk bez obrázků?

Přidal: Premek |

Prosinec 1, 2014

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 28/2014)

V historii české rozhlasové inscenace se v pozdních letech čtyřicátých a raných padesátých setkáváme se zajímavým fenoménem: rozhlasovou hrou podle filmových námětů. Byl-li nějaký (většinou sovětský) film shledán po umělecké či ideové stránce zajímavým, byla podle jeho námětu napsána rozhlasová hra. Tak vznikla v letech 1951-1952 rozhlasová verze filmu z roku 1937 „Velký občan“ (filmová režie Fridrich Ermler, rozhlasová Oldřich Hoblík), který se zabýval osudem bolševika Kirova; podle sovětského barevného filmu pro děti „Trosečník z otrokářské lodi“ (1952) vznikla stejnojmenná rozhlasová hra pro mládež v režii Miloslava Dismana.

Nás však bude zajímat ještě starší inscenace, pozoruhodná i v dalším ohledu. Dejme nejdříve slovo dobové anotaci: „Pro tento týden připravilo dramatické oddělení novinku, která je pokusem svého druhu. Podařilo se nám získat scenario filmu, který je právě v SSSR natáčen. Je to scenario filmu „Bitva o Stalingrad“, který byl připraven neobyčejně pečlivě a se smyslem pro historickou pravdivost každého detailu; velké osobnosti sovětské armády poskytly autoru libreta, Nikolaji Virtovi, své zkušenosti, materiálem byly autentické zprávy, rozkazy a hlášení jednotlivých bojových skupin, a protože ovšem značná část nejvýznamnějších dějů a rozhodnutí se odehrává přímo v sovětském hlavním stanu, schválil znění scenaria sám Stalin, který vlastně má ve filmu stěžejní úlohu. Ale rekonstruovány byly též scény, které se odehrávaly podle svědectví a zachovaných zápisů na velitelství u Hitlera a Pauluse a všechno, co by obraz této gigantické bitvy historicky pravdivě dokreslilo.“

Československý rozhlas se dostal ke scénáři nehotového sovětského filmu snadno: literární podoba scénáře Stalingradské bitvy vyšla ve Státním nakladatelství umělecké literatury (Gosudarstvěnnoje izdatělstvo chudožestvěnnoj litěratury) v Moskvě v r. 1947, tedy ještě před dokončením filmu. Do jeho přepracování (v překladu Eugena Tarabrina) pustili Dalibor Chalupa a František Kožík. Tato věhlasná jména jaksi automaticky zaručují kvalitně zpracovaný text, v tomto případě se však hodnotí jen těžko. Vzhledem k exponovanosti tématu i prosté historické chronologičnosti, kterou vyžadovalo, neměli upravovatelé příliš možností k zásahům. Proto se soustředili na rozhovory v hlavních stanech protivníků a – jak opět píše dobová anotace z časopisu Náš rozhlas – „z materiálu vznikla montáž nejzávažnějších dialogů, připravujících odvetu sovětské armády, přípravu ofensivy a její průběh. I ze stručných rozkazů a hlášení lze poznat obětavost ruského lidu a vojska. Posluchačům se tak ještě před dokončením filmu dostává přesného obrazu, jak se ve skutečnosti bitva stalingradská odehrála a co způsobilo její úspěch, převratný v dějinách této války.“

Historické souvislosti, časové i místní přesuny a další nutné komentáře byly svěřeny Hlasateli v podání Antonína Zíba. Role a typy jsou v Bitvě o Stalingrad přesně dány: Stalin (Karel Pavlík) a jeho štáb oplývá moudrostí a rozvahou, Hitler (František Kreuzmann) naproti tomu ochotně obětuje své oddíly pro pouhou prestiž, jak konstatuje jeden z jeho důstojníků, Schmidt (Václav Voska). Z obsazení stojí za to jmenovat ještě Felixe le Breux (Vasilevskij), Ludmilu Stambolievu (Sina Ozerová), a Rudolfa Hrušínského nejstaršího, otce nejslavnějšího z Rudolfů (generál Paulus).

Rozhlasová montáž Bitva o Stalingrad měla premiéru 24. 11. 1947 v režii Miloslava Jareše – a zatímco konečná verze filmu Stalingradská bitva z roku 1949 je dvoudílná a trvá tři hodiny, rozhlasově stačili Chalupa, Kožík a Jareš odvyprávět její příběh v necelých osmdesáti minutách.

Jen douška: filmová verze byla krátce po čs. premiéře (!) na přelomu roku 1949 nadabována do češtiny, po dohodě se sovětskou stranou. Dabing byl vskutku výtečný a pomohl zakrýt některé nedostatky či nezvyklosti původní verze.

Historie rozhlasových her