Rozhlasová událost desetiletí! – 1.
Přemysl Hnilička
Málokdy máme příležitost tak vehementně chválit rozhlasovou dramaturgii, ale když se daří..
Již v pátek 17. října 2008 bude mít premiéru skutečně výjimečný Páteční večer s tajemným názvem Šumí či praskají, obraz ale dělají. Jeho autor Tomáš Černý nás konečně seznámí s poklady, o jejichž existenci jsme věděli, ale (až na výjimky) jsme je nemohli slyšet.
Hlavním tématem tohoto Pátečního večera jsou totiž překvapivé nálezy v rozhlasovém archívu, konkrétně několik rozhlasových her, které buď posunuly hranice nejstarších dochovaných her nebo ze soukromých zdrojů vrátily archívu to, co z něj kdysi „ruka zlá“ nechala vymýtit.
Abychom byli konkrétnější – uslyšíme ukázky (nebo snad celou hru?) z inscenace Bílého tesáka Jacka Londona v nastudování z roku 1937 (!), které se náhodou dochovalo na rozhlasových fóliích a na hromadě vyřazených materiálů přečkalo až do doby objevení cca před dvěma lety. (Je paradoxní, že se dochovala právě tato hra, o níž dobový kritik napsal: „4. prosince se obracel Jack London v hrobě. (…) Nudný, nemožný večer, plný tápavé ochotničiny, diletantského přednesu veršů a nevhodné zvukové kulisy. Herce raději ani nejmenujeme.” Vynikající inscenace E. F. Buriana, Josefa Bezdíčka, Přemysla Pražského či lepší opusy Václava Sommera takové štěstí neměly.)
Následovat bude inscenace hry Jana Nerudy Prodaná láska z roku 1945. Do archívu se dostala díky (sebe)nahrávacím aktivitám Karla Högra, který si ji nechal zaznamenat v soukromém nahrávacím studiu přímo z vysílání, díky čemuž se dochovala i další rarita: hlášení o náletu (ano, to pověstné „Achtung, achtung !, die Luftlagemeldung …“), které nikdy nikdo na rozhlasovou fólii či desku nezachytil; hlásilo se aktuálně, okamžitě, tak proč zaznamenávat, že.. – Zkrátka dvě rarity v jedné.
Uslyšíme také úryvky ze hry Karla Steigerwalda Slabé odpolední slunce (1977), kterou si pro změnu natočil herec Bohumil Švarc, který v ní účinkoval společně s Karlem Högrem, pro nějž to asi byla poslední role v rozhlasové hře. Pro ty, kteří znají dnešní Steigerwaldovy sloupky v novinách, bude téma i vyznění překvapivé: jde totiž o protiemigrantskou hru. Hlavní postavou je totiž emigrant, který se uchytil jako televizní herec v Západním Německu a právě navštěvuje svou „starou vlast“ a v ní svého středoškolského profesora. Mělo jít asi o střet povrchního konzumerismu s „vyššoprincipními“ ideály (alespoň tak se hru snaží dnes interpretovat Tomáš Černý), především je to ale hra o hloupých povrchních emigrantech přesně v intencích Pluhařova „Opustíš-li mne, nezahynu; opustíš-li mne, zahyneš“ a žádný aktualizační výklad ji tohoto ostudného kabátu nezbaví. Přesto byla později smazána – Steigerwald se stal nepohodlným a jeho rozhlasová prvotina tak musela zmizet. Do archívu se vrátila – a nutno říci, že asi ne k autorově radosti – díky herci Švarcovi.
I to však stojí za poslech; patří to k dějinám české rozhlasové hry a proto bude dobře, uslyšíme-li alespoň úryvky. Bude to skutečný svátek veškerých panáčkologů a rozhlasofilů; přesto nutno říci – jen houšť a větší kapky!
(PS: Chcete vědět, která že to událost je druhou Rozhlasovou událostí desetiletí? Čtěte zde!)
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
I já jsem byl více než mile překvapen přehlídkou dochovaných materiálů – nesouhlasím však s beatmanem stran Bílého tesáka; i kdyby část byla ve špatném technickém stavu, přesto jde o objev tak dalekosáhlého významu, že by stálo za to pustit jej posluchačům, třebas s komentářem o kvalitě.
Snad se dočkáme…
Potvrzuji, že zmíněný páteční večer patřil právem k rozhlasové události roku. Za tým Panáčka chci autorovi pořadu – svědomitému redaktorovi tomáši Černému vzdát veřejně hold. Nejen kvůli samotnému obsahu, ale zejména za podrobnou zmínku o Panáčkovi samém. Bylo to pro mne osobně příjemným překvapením. Určitě bych snesl delší stopáž, klidně i 4 hodiny. :-) Souhlasím s Tomášem Černým s tím, že kvalita dochované inscenace Londonova bíléo tesáka bohužel kvalitou zvuku brání v odvysílání, nicméně kupř. Nerudova hříčka z roku 45 by se klidně mohla objevit ve vánoční nabídce pořadů.