Jen krátce ke dvěma dokumentárním cyklům
Přemysl Hnilička
Doposlouchal jsem právě rozhlasový cyklus Hrdinové z barikád. Téměř dvanáct hodin dokumentů a výpovědí pamětníků a historiků je velmi poučných. Bohužel pro nás podávají svědectví o tom, jak jsme skutečné hrdiny pozavírali, případně i popravili a jak ti, kteří na povstání měli minimální nebo žádný podíl, nakonec pochodovali v říjnu ´45 před presidentem Benešem v první řadě.
Taky se můžete dozvědět o tom, že Praha mohla být osvobozena o minimálně 24 hodin dříve, kdyby holt Josef Smrkovský nechtěl, aby Prahu osvobodili Sověti (takže zemřelo o několik stovek lidí více. Ale co na tom komunistům záleželo. Jim šlo o člověka.). Pp. Marek a Čáp a pí Janečková odvedli dobrou práci.
A když už zase chválím rozhlas, rád přidám i velkou pochvalu za dvacetidílný cyklus Polní pošta (připravili Jiří Kamen a Pavla Horáková), který velmi fundovaně a zároveň dojemně popisuje průběh první světové války v dopisech z fronty (a na frontu). Ukazuje Čechy jako chrabré vojáky, a to jak na straně rakouské, tak v legiích (takže žádní Švejci!), v hrozivých a duši drásajících obrazech popisuje strašlivé události, jichž byli svědky (bitvy, ale i tureckou genocidu Arménů) a podávají svědectví o často vysoké literární úrovni našich prapředků.
V závěrečném dvacátém díle navíc připojují dopisový dialog manželského páru o rumburské vzpouře, kterou manžel uzavře slovy „Inu, to jsou ti Češi. Zaplať pán Bůh, že byla vzpoura potlačena“.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Zatím nemáte žádné komentáře.
Napište komentář k článku