Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Dvakrát vražda s něhou

Přidal: Premek |

Srpen 16, 2017

Přemysl Hnilička

(vyšlo v Týdeníku Rozhlas 34/2017 ve zkrácené podobě – bez textu o hře Jaromíra Ptáčka)

Šedesátá léta přinášela v rozhlasovém vysílání mnoho nových, dosud nediskutovaných témat. V rovině dokumentárně-publicistické to byl především Ludvík Vaculík, který se s nebývalou otevřeností věnoval problémům mladých lidí bez ideologických brýlí (cyklus Včera mi bylo patnáct), na jehož práci navázali jeho kolegové v cyklech Přemýšlejte s námi, Lidé-život-doba nebo Stopy-fakta-tajemství.

Boom třaskavé publicistiky asi inspiroval slovenského dramatika Petera Karvaše při psaní rozhlasové hry Malá anketa (1968). Tematicky jde o hru nelehkou: věnuje se problému eutanazie, vraždy z milosti. (Překotnému vývoji medicíny, kterému nestačí vývoj lékařské etiky, se věnoval také Oldřich Daněk ve hře Dialog v předvečer soudu, 1967). Karvaš zvolil formu intervence do vysílání: zatímco posluchači očekávají komedii z novinářského života, ve studiu usedá do křesla mladý rozhlasový redaktor Belovič (Miloš Hlavica, ve slovenském nastudování z téhož roku Štefan Kvietik), aby bez vědomí svých nadřízených odvysílal nesestříhaný materiál ke kauze vražedkyně Evy Janigové, která s rozmyslem otrávila svého tříletého, těžce postiženého syna.

Posluchač slyší zvukový záznam porady tvůrců a jejich vedoucích, při které jsou přehrávány záznamy výpovědí lidí zúčastněných na případu. V jednotlivých reportážních šotech tak vypovídá poručík Veřejné bezpečnosti (Vlastimil Fišar), který podává asi nejjednoznačnější obraz toho, co se stalo; o problematičnosti případu nepřemýšlí, je to pro něj chladnokrevná vražda. Jiný pohled nabízí obhájkyně Janigové (Slávka Budínová), která upozorňuje na to, že kdyby se dítěte zbavila již v těhotenství, vyšel by jí soudní i lékařský systém vstříc. Prokurátor (Valtr Taub) vnímá polehčující okolnosti činu, neopomíjí však zásadní stanoviska obecná: kdo má právo rozhodnout, čí život ještě stojí za to a kdo ne? Připomíná také dobu nacistického Německa, které bez zaváhání zabíjelo své postižené. Podobně se vyjádří i soudce (Karel Beníško). Soudní lékař Kokstein v podání Čestmíra Řandy biolog (Vladimír Šmeral) upozorňuje na to, že světu v brzké době hrozí populační exploze a zpochybňuje jistá stanoviska předchozích řečníků. Prostý selský rozum tu reprezentuje uplakaná sousedka Hálová v podání Libuše Havelkové. A především tu je Jaroslava Adamová jako Eva Janigová, která se objevuje až v závěrečném „dokumentárním“ šotu ze soudní síně. Je to jen malý prostor, herečka jej však využívá beze zbytku ve vynikající studii zhroucené matky.

Karvašova hra ve vedlejším plánu zobrazuje také prostředí rozhlasu; prostředí, v němž se vedení už preventivně vymezuje k látce negativně; šéfredaktor (Felix le Breux) považuje rozhlas za masové médium, které by mělo posluchače spíše uklidňovat než rozrušovat závažnými a nejednoznačnými tématy. Ani redaktor Belovič není zcela pozitivní postava: nahrávky získává bez vědomí natáčených nebo pokládá návodné či zavádějící otázky.

Malá anketa zaznamenala velký úspěch. Vedle slovenské a české premiéry vzniklo i německé nastudování (Kleine Enquete, 1970; překlad Heinrich Kunstmann, režie Heinz-Wilhelm Schwarz). Z toho pak vznikl holandský překlad s novým, návodnějším názvem: Moord blijft moord (Vražda zůstává vraždou). Karvašův text převzala a upravila také slovenská televize, která jej uvedla v roce 1968 jako sled televizních dokumentárních šotů – ovšem s tou změnou, že tentokrát nejde o „pirátské“ vysílání jako v případě rozhlasové hry.

O dva roky později měla premiéru další rozhlasová hra s naprosto totožným námětem – Konec dětí Jaromíra Ptáčka. Rozdíl spočíval jen v tom, že tentokrát matka zabila své dítě zhruba týden po narození. Ptáčkova hra je stylizovanější a má znaky dokudramatu. Nepředstírá však hru na realitu tak jako hra Karvašova. V brněnském studiu ji v lednu 1970 nastudovala Olga Zezulová, komentátora hrál Jiří Brož, lékaře Otakar Dadák, dívku Libuše Vaněčková; v jednotlivých výpovědích pak herečku Vlasta Fialová, obhájce Ladislav Lakomý, spisovatele Rudolf Jurda a kněze Zlatomír Vacek.

Historie rozhlasových her