Kód života (2020)

Přidal: Premek |

Září 3, 2020

Robert Plomin. Jak z nás DNA dělá to, kým jsme. Kompletní audiokniha.

Čte Borek Kapitančík.

Natočeno 2020. Vydal Jan Melvil Publishing v roce 2020 (1 CD MP3, celková délka 8 hod. 48 min.).

Pozn.: Je naše osobnost utvářena více prostředím, či za vše můžou vrozené dispozice? Otázka, kterou se lidstvo zabývá po staletí, se zdá být s rozvojem genetiky blíže svému rozluštění: pochopitelný vliv mají oba faktory, ale geny v tomto souboji dominují. Jsme, kým jsme ne díky rodičovské výchově, ale vlivem genů, které nám předali.

Může se vám tato představa nelíbit, ale je to fakt: čím starší jste, tím více se podobáte svým rodičům. Zděděné rozdíly v DNA představují totiž největší systémovou sílu při formování naší osobnosti, větší, než vlivy prostředí, výchovy, vzdělání, i náhodných událostí a s věkem se jejich exprese zvyšuje! Žijeme v převratné době nových objevů, které mění klinickou psychologii i výzkum, a jakmile naplno vstoupíme do věku personální genomiky, ovlivní nás všechny.

Prof. Robert Plomin se genetickému výzkumu věnuje téměř padesát let. Řídí dlouhodobé studie dvojčat, sourozenců a adoptovaných dětí a v knize vysvětluje nejen zákony a metody behaviorální genetiky, ale především dopad často provokativních výsledků výzkumu na mnohá odvětví. Apeluje na rodiče i školské systémy, vybízí k větší toleranci rozdílů mezi dětmi a dokazuje, že genetika představuje hlavní důvod, proč se lidé liší ve schopnostech učení a kognice. Na závěr se zabývá i etickými otázkami vyplývajícimi z možností analýzy genomu embryí i malých dětí a na příkladu rozboru svých polygenních skóre ukazuje, jak statečně čelit svým genetickým výsledkům.

Kód života vás nejspíš donutí přehodnotit názory na rodičovství, vzdělávání a události formující život.

V audioknize se mimo jiné dozvíte

proč vytrvalost, síla pozitivního myšlení nebo deset tisíc hodin tréninku nezmění váš život natolik, jak se tvrdí
že genetickými dispozicemi měníme své okolí, takže čistý vliv prostředí je výrazně menší, než jsme si mysleli
proč není výběr školy či rodičovského přístupu hlavním faktorem studijních výsledků
proč je zbytečné vinit se za pár kil navíc, náchylnost k depresím či za pomalé učení
že neexistuje jeden konkrétní gen pro psychické poruchy
že polygenní skóre jsou probabilistická, nikoliv deterministická, tedy že geny nejsou osud, ale přesto je dobré jít spíš s nimi než proti nim
o úžasných perspektivách léčby navržené na míru konkrétnímu genotypu a o nových možnostech prevence
proč jsou liché obavy, že se budoucnost lidstva zvrhne v rozdělení do genetických kast
že genetika je příliš důležitá na to, aby se jí zabývali pouze genetici

Lit.: Gregor, Lukáš: Síla genů. In web Naposlech.cz, 2. 9. 2020 (recenze) – Cit.: V době, kdy se čím dál větší důraz klade na naše nastavení mysli, tedy na to, jak moc dokážeme být „pány svého osudu”, bude znít tvrzení profesora Plomina o roli genů nejen provokativně, ale i jaksi nepřátelsky. Což není příjemnější domnívat se, že vliv DNA na naše Já (a život) přebíjí výchova, prostředí a každé naše rozhodnutí?

Robert Plomin ve své knize Kód života nemá v úmyslu za každou cenu bourat představu o vlivu prostředí (například rodiny), na druhou stranu ale kapitolou za kapitolou dosvědčuje například, že genetika tvoří hlavní důvod, proč se lidé liší ve svých schopnostech učení. Prostřednictvím mnoha studií ukazuje, že vliv prostředí je výrazně menší, než jsme si doposud mysleli. Studijní výsledky také nejdou ruku v ruce tak zákonitě s výběrem školy či rodičovským přístupem. A ani ta naše kila navíc nemusejí mít nutně odůvodnění v naší slabé vůli. Z Plominova textu dokonce vyvstane demytizace vytrvalosti a síly pozitivního myšlení.

Poslouchat Kód života může značným způsobem proměnit naše paradigma ve vztahu k výchově, vzdělávání a také k osobnímu rozvoji. Rozhodně by však akcentování významu genetické výbavy nemělo sloužit k ospravedlňování vlastních nedostatků či chyb a rezignaci na jakoukoliv snahu o „formování”.

Plominův – v kontextu vědeckých prací zaměřených na genetiku zásadní – text skutečně provokuje, ale to není jeho záměrem. Kód života má daleko k nějaké „herezi”, boji proti knihám či studiím s rozdílným stanoviskem. Naopak je věcný a jeho hlavní snaha spočívá v prohloubení našich znalostí o světě genetických informací, dědičnosti, vlivu DNA. Autor se nebije v prsa a netvrdí, že musíme s okamžitou platností přehodnotit dosavadní uvažování, stěží se ale lze jeho redefinování ubránit. Plominova práce je v mnoha ohledech přesvědčivá, otevírá nové dveře a na celý problém například už zmiňované výchovy či vzdělávání umožňuje nahlížet mnohem komplexněji – byť za cenu složitějších „konstrukcí”.

Když už padlo ono slovo „složitějších”, nelze se vyhnout poznámce, že Kód života z portfolia brněnského nakladatelství Jan Melvil Publishing, které valnou většinu svých titulů převádí také do audioknih, patří k těm náročnějším. Může za to pravděpodobně i už samotná oblast – přeci jen svět genetiky vyžaduje jiné povědomí – a také posluchačovo soustředění, nežli třeba práce s návyky nebo plánováním. Snad proto se po čase Melvil vrátil ke spolupráci s Borkem Kapitančikem, který má ze všech interpretů „melvilích knih” největší zkušenosti, zvláště pak s odbornými, vědeckými texty.

Kapitančik si našel cestu ke způsobu podání, díky němuž se nestává, abychom se v množství faktů a informací ztráceli. Umí dostatečně akcentovat důležité, ale svým hlasem, kterým by se klidně mohl ve světě audioknih popasovat i s beletrií, také obohatit čtené o jiskru emocí. Jejich prostřednictvím probouzí v posluchači zájem o předkládaná „data” a tvrzení. I přes to ale bude Kód života ve svých téměř devíti hodinách vyžadovat po posluchačích větší míru soustředění. Přesto, ať už nakonec budete s perspektivou nahlíženou Robertem Plominem více či méně souznít, stojí ty chvíle koncentrace za to.

Mluvené slovo na zvukových nosičích