Reflexe: Film! – Živě z Berlinale (2018)

Slovenská národovecká domobrana, složená do značné míry z teenagerů v maskáčích, není vůbec banální nebo legrační web. Naopak. Vede ji totiž ambiciózní mladík, čerstvý maturant Peter Švrček, který má zjevné velitelské i politické sklony. Jeho Slovenskí Branci čítají 200 mladých lidí v oddílech po celém Slovensku, kteří cvičí boj v lesích. Sám Švrček je modelem nového politika, mediálně gramotného úspěšného mladého muže, který buduje svoji kariéru od národoveckého okraje směrem k politickému a společenskému mainstreamu právě dnes, ve věku sociálních sítí.

Společnou misí domobrany je deklarovaná „obrana slovenských národních hodnot“. Demokratických hodnot, zdůrazňuje opakovaně Švrček. Demokracii ale uvnitř Slovenských branců nepěstuje, usvědčuje ho v jedné z klíčových pasáží film. Protože jeho domobrana není registrovaná a jako neformální uskupení ji také nemůžou úřady případně zakázat, a také jeho nastartovanou politickou kariéru kryje rozvojové občanské sdružení Naša vlasť – naša budúcnosť.

Dokumentarista Jan Gebert debutoval filmem Hra o kámen a novým snímkem na svoji prvotinu plynule navazuje. Z reality střední Evropy (dříve českých Sudet, dnes Slovenska) vybírá a pozoruje ohniskové události, které jsou symptomem nálad a společenského posunu našeho regionu, ale šířeji celé Evropy posledních let, kdy kontinentu dominuje hyperobjekt, tedy téma pohlcující slovy Václava Bělohradského všechny veřejné diskuse: migrace.

Gebertův dokument, obratně lineárně vyprávěný (střih Jana Vlčková) a skvěle obrazově komponovaný kameramanem Lukášem Milotou (dříve například K oblakům vzhlížíme, Příliš mladá noc, Rodinný film, Odpad, město smrt, ad.) se soustředí na observaci svých protagonistů a zachycuje je v průběhu 3 let v řadě klíčových situací. Až přijde válka má šanci uspět u mezinárodního publika a svoji výsadní pozici zahajovacího filmu dokumentární podsekce Panorama si zaslouží. Český film málokdy mluví na tak palčivě aktuální téma k publiku potenciálně z celé Evropy.