Panáček v říši mluveného slova

stránky přátel rozhlasových her a mluveného slova vůbec

Ranní Radiožurnál – Sportovcem i po osmdesátce 1/5 (2019)

Připravil Ľubomír Smatana.

Natočeno 2019. Premiéra 4. – 8. 2. 2019 (ČRo 1 Radiožurnál, 8:45 h).

Obsah:  1. Plavkyni Blance Vyskočilové letos bude 80: „Jediné, co můžu poradit, je nepřestávat sportovat.“ – 2. Přijďte si zahrát, až mi bude 100, říká pětadevadesátiletá tenistka Mimi – 3.  Jiřího Pejpala potkáte poblíž Botiče. Je mu 84 a právě trénuje na pražský maraton – 4. Zdenka Hůrková předcvičuje ve fitness studiu a v Sokolu. Cvičitelce z Plzně je 88 let

Lit.: Smatana, Ľubomír: Seriál. Sportovcem i po osmdesátce. In web ČRo 1 Radiožurnál,  7. únor 2019 (anotace + nahrávky k poslechu). – Cit.:  Běžkaři, judisté, plavkyně, tenisté… Nemluvíme o osobnostech, které sledují naši sporťáci, ale o českých seniorech. Příběhy těch, kteří ani ve vysokém věku neztrácejí elán, přináší tento týden vždy po 8:45 Ľubomír Smatana.

Lit.: Smatana, Ľubomír: SERIÁL.Sportovcem i po osmdesátce. 1) Nepřestávejte sportovat, radí plavkyně a cyklistka Blanka Vyskočilová. Letos oslaví 80 let. In web ČRo 1 Radiožurnál, 4. únor 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Plavkyně Blanka Vyskočilová: „Jediné, co vám můžu poradit, je nepřestávat sportovat. Prostě nepřestávat.“

Mrazivým Hradcem Králové přijíždí žena na obyčejném kole bez štangle, na zadním nosiči má dvě těžké brašny a čepice jí ani nezakrývá uši. Vrací se z chalupy mezi Hořicemi a Novým Bydžovem vzdálené z panelákového bytu 35 kilometrů. Jezdí tam skoro každý den. „Nebo jsem jezdila do Borohrádku pro tvaroh. Teď už je kráva stará, tak nejezdím.“

O víkendech na závody, v zimě lyžovat do Francie

Štíhlá drobná žena nasouká kolo do výtahu a vyjíždí do patra. Nerada, aby jí ho zase někdo ukradl jako posledně. Stroj zaparkuje před dveřmi hned vedle in-line bruslí. Otevře a její byt připomíná všechno jen ne úzkostlivě opečovávaný byt osmdesátileté penzistky.

„Nemám uklizeno, ale o nic velkého se tady nezakopne,“ směje se mladistvým hlasem v obyváku, kde na stolku před gaučem leží sešity, časopisy a kolem hromada knih a gramofonových desek. „Tohle jsem dostala, to potřebuju, když něco hledám,“ bere do ruky Atlas světa. „Letos pojedeme s partou zase lyžovat do Francie.“

Rozhlížím se po bytě. V jednom pokoji stojí rotoped, ve druhém sportovní vybavení, na policích místo hrníčků vítězné poháry a medaile. Mezitím si paní Blanka ohřívá něco rychlého k jídlu. Nemá moc času, jede si zaplavat. „Plavu pravidelně tak dvakrát do týdne a o víkendu míváme občas závody.“

Když jsme vloni dojeli na kolech do Passo del Tonale, tak jsem tam objevila jezírko. Zatímco ostatní šli do jeskyně, kde je válečné muzeum, já si zaplavala. Viděl mě tam nějaký chlapík, seznámili jsme se a půjčil mi lyže. Tak jsem si v plavkách zajezdila na ledovci. Blanka Vyskočilová

Penzistka nastrká do brašen ručník a plavky, zase naloží kolo do výtahu a vyráží. Jede ostře, bez zaváhání přejíždí obrubníky a vyhýbá se autům. Na rovince už letí. „V průměru jezdím tak 19 kilometrů v hodině.“

Sportovního ducha má po otci

Po dvaceti minutách přijíždí místo k městskému bazénu k dřevěné maringotce na břehu Orlice. U rozpálených kamen se rozehřívají kolegové z klubu. Blanka se rychle převléká, bere župan, ručník a v sandálech odchází na břeh. Po schůdcích vleze pomalu do řeky a odplouvá. Za pár minut se mezi větvemi vrby zase objeví. „Kolik má voda? Čtyři stupně? Já myslela tak tři a půl.“

Když se Blanka trochu ohřeje a osuší u kamen, ještě chvíli klábosí s přáteli, domlouvají se na trénink a pak zase usedá na kolo a mrazivým večerem odjíždí do města na vernisáž. „Slíbila jsem to kamarádce, tak to snad stihnu.“

Otužilkyně je povoláním učitelka tělocviku, odolnost a sportovního ducha prý získala po otci, se kterým od dětství chodila na výpravy a co si naložila, to si musela unést. „Jediné, co vám můžu poradit, je nepřestávat sportovat. Prostě nepřestávat.“ Blanka Vyskočilová oslaví 1. dubna osmdesátiny.

Lit.: Smatana, Ľubomír: SERIÁL.Sportovcem i po osmdesátce. 2) Přijďte si zahrát, až mi bude 100, říká pětadevadesátiletá tenistka Mimi. In web ČRo 1 Radiožurnál, 5. únor 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zřejmě nejstarší tenistkou v Česku je paní Mimi. Tak říkají dámě, která začala hrát tenis už za války a pokračuje v tom na kurtech pražského TJ Tatranu Střešovice dodnes. Její spoluhráči jsou výrazně mladší, i když nějaký ten osmdesátník se tam také najde. „My jsme trochu zvláštní oddíl,“ směje se správce kurtů Karel Zelinger. „Máme tu hodně veteránů.“

V klubovně je příjemně vytopeno, v rohu bliká obrazovka sportovními přenosy, správce leští za barem sklenice a v šatnách se střídají tenisté. Na desátou přichází s raketami v rukách dvojice penzistů. „My nejsme zajímaví, mně je teprve osmdesát čtyři,“ říká Mirko Endrš. „Počkejte ale, až přijde paní Mimi, to je seniorská ryba.“ Záhadná tenistka si dává na čas.

Mimi hraje už od mládí

Pak se ale ozve za dveřmi hutný hlas a do klubovny vchází v růžové teplákové soupravě vrásčitá žena. „To je prastarý oblek, asi po někom. To je letitý, na mně je všechno letitý,“ směje se veteránka, která až po krátkém zaváhání prozradí své jméno. „Já se jmenuju Herma, ale v životě mi tak nikdo neřekl. Já jsem Mimi.“

Tenistka se významně dívá na hodiny a pořád se ptá, kdy přijde její spoluhráčka. Po pár telefonátech správce zjistí, že tenisová partnerka nedorazí. Omluvila se den předtím, na to už ale Mimi zapomněla. A tak se galantně nabízí osmdesátník Jan Škoda. „Smekáme před ní. Máme tu laťku hodně vysoko.“

Dvojice bere rakety a odchází do nafukovací haly. „My hrajeme pořád, od mládí. Nesmíte přestat, musíte furt jet,“ říká Mimi bez zaváhání a hned také dokazuje, že to myslí vážně. 

Hýbat se celý život

Míčky létají na přes síť sem tam, Mimi hraje forhend i bekhend, bez problémů popoběhne k síti a vůbec hraje velmi jistě. „To je vidět, že to musela být dobrá hráčka,“ říká Mirko Endrš. Ten když se postaví na hřišti proti Mimi, mají dohromady 179 let!

Mimi to má na kurty skoro hodinu městskou dopravou. Žije na druhém konci Prahy v domově důchodců. „Tam je to krásný. O všechno se postarají. Nemusím nakupovat, nemusím vařit, což jsem dělala celý život, protože mám tři dcery. Jsem volná jako pták.“ Jedna z dcer bydlí v Americe a tak za ní Mimi pravidelně létá.

Ještě před pěti lety Mimi lyžovala, dnes už se ale bojí, že spadne, tak toho nechala. „My jsme s manželem dělali snad každý sport, který si dovedete představit,“ říká žena, která je původním povoláním učitelka tělocviku a hýbe se celý život. V tom je zřejmě její recept… a možná i v černém humoru: „Bez tenisu nemůžu být, to snad mě povezou do hrobu s raketou.“

Lit.: Smatana, Ľubomír: SERIÁL.Sportovcem i po osmdesátce. 3) Jiřího Pejpala potkáte poblíž Botiče. Je mu 84 a právě trénuje na pražský maraton. In web ČRo 1 Radiožurnál, 6. únor 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Čtyřiaosmdesátiletý běžec Jiří Pejpal trénuje v okolí Botiče na pražský maraton.

„Škrtlo mi v kouli a tak se chystám na maraton. Vloni jsem zaběhl půlmaraton a docela mi to šlo, tak jsem se přihlásil na ten pražský,“ vypráví během tréninku kolem potoka Botič ve Vršovicích lehce nakloněný muž.

Nasát závodní atmosféru

Běhá třikrát týdně a občas se o víkendu přihlásí na závody. Nedávno si zajel do Plzně, většinou ale běhá v Praze a okolí. „Abych nasál trochu té závodní atmosféry a přišel na jiné myšlenky. Tak dvacetkrát za rok.“

Jiří Pejpal je amatérský běžec se vším všudy. Běhat začal po padesátce, kdy vážil přes metrák a necítil se zdravotně zrovna nejlépe. Pracoval v kanceláři, bytněl jako žok a tak udělal zásadní změnu.

Od té doby mu prý zdraví slouží, až v polední době ho trochu bolí kolena. „Není to divné, jen tak zničehonic?“ ptá se za běhu po asfaltové cestě. Veterán běhá převážně silniční závody, v lese se bojí, že upadne přes kořeny nebo jiné nerovnosti.

Maraton běžel naposledy před třemi roky a letos se cítí, že by mohl stanovit i český rekord v kategorii nad 85 let. „Zatím ho drží Jiří Soukup (92) z Hradce Králové. Šest a půl hodiny.“

I ve stáří může být člověk zdravý

Maratonec pomalu krouží kolem Botiče, běží krátkými úspornými kroky, na nohou obyčejné boty za pětistovku. Dvakrát týdně chodí do sauny, jednou do páry s vířivkou a šlapací procedurou, aby si tělo odpočinulo a relaxovalo.

Na stará kolena si Jiří Pejpal hlídá životosprávu, nejí sladké, naopak se s chutí zakousne do masa a miluje vajíčka. Nerad myje nádobí, takže tomu přizpůsobuje i vaření. Zajímavé je, že pouze běhá. Nechodí do bazénu, nejezdí na kole, ani na běžkách.

Jen v sedmdesáti začal jezdit na in-linech. „Já dřív hrál hokej, tak mi to docela šlo. V Braníku na cyklostezce jezdí dívčiny v krátkých šortkách, to byla radost se dívat,“ směje se veterán ještě teď a dává si na závěr rychlejší úsek.

„Já toho moc nemám, jen ten byt, co po mně zdědí synové. Tak běhám, abych jim ukázal, že i ve stáří může být člověk zdravý.“ Vloni na pražském půlmaratonu byl Jiří Pejpal nejstarší a možná bude i na květnovém maratonu. Do té doby chce naběhat ještě nějakých 400 kilometrů.

Lit.: Smatana, Ľubomír: SERIÁL.Sportovcem i po osmdesátce. 4) Zdenka Hůrková předcvičuje ve fitness studiu a v Sokolu. Cvičitelce z Plzně je 88 let. In web ČRo 1 Radiožurnál, 7. únor 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Zdenka Hůrková předcvičuje ve fitness studiu a v Sokolu. Cvičitelce z Plzně je 88 let.

If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.

(c) 2005 - 2011 Panáček v říši mluveného slova | autoři: Přemek, Beatman, ixi a Rickie | mapa webu

• Domů