Pokračování za chvilku aneb Co Čech, to Němcová 1/?? (2019)

Svoje texty posílejte Halině Pawlowské na adresu halina@rozhlas.cz. Do předmětu napište „Co Čech, to Němcová“ a do těla e-mailu připojte souhlas v tomto znění: „Souhlasím s úpravou a následným odvysíláním svého námětu jako posluchačský příspěvek a s jeho bezplatným používáním na internetových stránkách Českého rozhlasu na doméně rozhlas.cz a na jeho sociálních profilech na neomezenou dobu.“

Lit.: Duchková, Anna – Pawlowská, Halina: Moje kniha vznikla díky mé lenosti, přiznává Sandra Pogodová. In web ČRo 2 Praha, 23. červen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit: „Přibrat tátu byl ten nejlepší nápad,“ říká herečka Sandra Pogodová o své nové knize Hoď se do pogody, kterou napsala spolu se svým otcem Richardem Pogodou. Jak je s výsledkem spokojená, vyprávěla u Haliny Pawlowské.

„Chtěla jsem, aby to byla kniha na léto. Paperback, který si stočíte do kabelky nebo do kapsy, sednete na kolo a pojedete k rybníku na pivko nebo na zmrzlinu a u toho si dáte pár povídek. Letní čtení,“ přibližuje herečka, s jakou představou ke své knížce přistoupila.

„Táta má překrásnou češtinu. On ještě používá přechodníky, archaické výrazy. Když čtete tátovy povídky, je to, jako když jdete do prvorepublikové cukrárny na luxusní laskonku. A u mě je to, jako když dneska jdete do nějakého bufáče a dáte si koňakovou špičku.“

Lit.: Duchková, Anna – Pawlowská, Halina: Tlusté knihy to u mě mají špatný, přiznává Jakub Kohák u Haliny Pawlowské. In web ČRo 2 Praha, 30. červen 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit: „Když se řekne spisovatel, představím si Balzaca nebo Huga. Těžkej pán co sedí u těžkého stolu a husím brkem sepisuje nějaký šílený, nepřečtitelný stránky,“ říká na návštěvě u Haliny Pawlowské režisér, herec a fotograf Jakub Kohák.

Viděno touto optikou se Jakub Kohák za spisovatele označit nemůže, i když má na svém kontě už dva knižní tituly – Svět podle Koháka a Kůly v plotě. Jsou totiž sestavené z krátkých fejetonů, úvah a mini povídek, které původně vycházely v jednom deníku.

Ke čtení potřebuju absolutní ticho

„Tlusté knihy to u mě mají špatný, protože to už vidím, že bude trvat třeba rok, než je přečtu. Mám totiž ten problém, že musím všechno přečíst dvakrát až třikrát, abych to nějak pojmul. A musím číst jenom v noci, když je absolutní ticho,“ svěřuje se Jakub Kohák

Co dalšího kromě lásky ke knihám spojuje Halinu Pawlowskou a režiséra Jakuba Koháka? A jakou povídku z těch, které posluchači poslali do pořadu Co Čech, to Němcová, vybral a přečetl do éteru? Poslechněte si celý rozhovor ze záznamu.

Lit.: Pawlowská, Halina: Linda Finková u Haliny Pawlowské. „Jsem takový týpek“. In web ČRo 2 Praha, 11. srpen 2019  (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Halina Pawlowská si k sobě domů pozvala zpěvačku Lindu Finkovou. Poslechněte si nedělení speciál pořadu Pokračování za chvilku: Co Čech, to Němcová.

Linda Finková má vždycky dobrou náladu. „Já jsem takový týpek. Jsem ráda, že se probudím, že je venku krásně. Když jdu do práce, tak má ráda, že mám práci.“ Má optimismus v sobě a ještě to „přikrmuje“. „Jídlo miluju a čím jsem starší, tak tím víc kynu. Nedá se nic dělat, ale jsem šťastná,“ usmívá se zpěvačka.

Velkou radost si dělá i knížkami. „Většinou čtu o dovolených. Tam jen čtu. To mě baví.“ Celý život si říká, že by mohla začít s psaním. „Četla jsem jako malá pohádky od Miloše Macourka. Říkala jsem si, že bych napsala ulítlé pohádky. To bych chtěla,“ svěřila se Linda Finková.

Lit.: Pawlowská, Halina: Michael Třeštík u Haliny Pawlowské: Seifert psal mamince zamilované dopisy. In web ČRo 2 Praha, 19. leden 2020 (článek). – Cit.:  „Facebook je médium jako kterékoliv jiné a facebookový status je určitá publicistická forma,“ říká muž mnoha schopností a manžel známé režisérky.

I na Facebooku si můžete brousit styl a precizovat svůj postoj. Navíc k tomu hned dostanete zpětnou vazbu, tvrdí Michael Třeštík. Právě sociální síť je prostředí, ve kterém se v posledních letech literárně našel.

Sám sebe na Facebooku definuje jako „mírně desorientovaného seniora, který se snaží přijít věcem na kloub, ale moc mu to nejde“. Jeho profil tam sleduje přes 18 000 lidí.

Napsat dobrou knihu je stejně těžké jako v 19. století

„Svůj první román jsem psal tužkou a přepisoval na stroji. Byla to šílená řehole. Dnes si s textem můžete na počítači hrát. Máte daleko víc publikačních možností. Napsat knihu dnes těžké není. Napsat dobrou knihu je stejně těžké, jako to bylo v 19. století.“

Prozaik, vydavatel, publicista, architekt a sběratel je manželem režisérky Heleny Třeštíkové. Umělecké geny podědily i jejich děti – fotograf Tomáš a dokumentaristka Hana. Literární geny v rodině kolují díky mamince Michaela Třeštíka, profesorce literatury.

„Seifert jí psal hodně zamilované dopisy,“ vypráví. „Byla krásná a strašně ji zajímala literatura. Když Halas psal Naši paní Boženu Němcovou, probírala to s ním a některá slova, nebo dokonce půlverše jsou vlastně od ní.“ (..)

Lit.: Duchková, Anna – Pawlowská, Halina: Říkala jsem si, že buď skočím z mostu, nebo se musím změnit, prozrazuje Světlana Nálepková u Haliny Pawlowské. In web ČRo 2 Praha, 2. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Už jako dítě byla nadaná hudebně, pohybově i dramaticky. Mít vedle ní pocit méněcennosti není nic složitého. Halině Pawlowské ale poodkryla i odvrácenou stranu svého úspěchu.

„Maminka ze mě chtěla mít Adinu Mandlovou 60. let. Ve druhé třídě mě odvlekla na soutěž ve zpěvu, kde jsem obsadila druhé místo a můj osud tím byl zpečetěn,“ svěřuje se Světlana Nálepková.

„Následovaly dramaťáky, balet, přípravka Národního divadla, zpívání… Byla jsem prostě cvičená jak opice.“ K talentu „na všechno“ postupně přidala nadání na pantomimu.Stala se vyhledávanou herečkou i zpěvačkou. Později taky cvičitelkou jógy nebo farmářkou. Ve vztazích s muži ale prožívala jednu velkou deziluzi. A v osobním životě se propadala na stále větší dno.

Nedokázala jsem si odpustit

„Byla jsem v takovém stavu, že jsem si říkala, že buď skočím z mostu, nebo se sebou začnu něco dělat. Musím něco změnit, abych si do života stále netahala ty stejné parazitující typy mužů.“

„Poslední kapka byl člověk, který byl opravdu profesionální podvodník. Nedokázala jsem si odpustit, že se mi to stalo,“ připouští. Cestu ven jí ukázala regresní psychoterapie, ale taky třeba návštěva Himálají.

Jak se u Světlany Nálepkové projevují její ruské kořeny? Proč propadla četbě? A s kterou ze silných žen historie, které ji odjakživa fascinují, toho má nejvíc společného?

Lit.: Duchková, Anna – Pawlowská, Halina: Regina Rázlová: Nejsem Hemingway. Psaní se mi osvědčilo jako terapie. In web ČRo 2 Praha, 16. únor 2020 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Když jsem dopsala svoji knihu, začala jsem žít, jako by se mi to nestalo,“ popisuje herečka, jak jí psaní pomohlo vyrovnat se s velmi těžkým životním obdobím.

„Musela jsem projít společensko-politickým procesem, a když jsem se z toho po mnoha letech dostala a vyléčila si pošramocené zdraví, byla jsem přeci jen pořád plná – nechci říct křivdy ani zapšklosti – toho příběhu a mini příběhů, které v něm byly schované,“ vzpomíná na léta po propuštění z vazby, kde strávila 11 měsíců. (…)

Lit.: and – Pawlowská, Halina: „Děti mi říkají: Nebuď měkká, mami.“ Autorka a cestovatelka Lucie Paulová u Haliny Pawlowské. In web ČRo 2 Praha, 25. říjen 2020  (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: „Jsou situace, kdy si říkám: Proboha, co tady děláš?!“ přiznává Lucie Paulová, scenáristka úspěšných seriálů, matka pěti dětí a nadšená cestovatelka. Kam nejraději vyráží za dobrodružstvím a proč opustila televizní tvorbu a vrhla se na beletrii pro děti?

Lucie Paulová žije rychle a coby matka od početné rodiny také často ve velkém chaosu. „Když je mi nejhůř, tak si říkám: Vždyť sis přece vymyslela tu cestu, jedeš tam a tam a budeš mít tři neděle v roce jenom pro sebe.“

Špicberky na kajaku nebo se psím spřežením

Propadla hlavně severním krajům a momentálně se těší znovu na Špicberky, které už jednou projela na kajaku. Teď ji čeká výprava s psím spřežením. Ráda cestuje sama, ale také ráda zážitky sdílí s někým blízkým.

Jeden z nejhezčích treků proto prožila v Nepálu, kam vyrazila s herečkou Ljubou Krbovou. „Najít parťáka, se kterým jdeš sám a zároveň sdílíš, to je úplně nejvíc,“ pochvaluje si vysokohorskou výpravu, při které během 9 dní ušly 189 kilometrů.

U knížek už zůstanu

„Vypadá to, jako že se pořád toulám. Ale tak to není. Vyrážím jednou dvakrát za rok. Jinak nedělám nic jiného, než že píšu. Taky maluju a dělám maminku,“ popisuje svoji všednodenní náplň scenáristka Ulice, Ordinace v růžové zahradě nebo Doktorů z Počátků.

Před dvěma lety se ale vrhla především na psaní knížek. Úspěch sklidila třeba se svou knihou pro děti Elvíra, strašidlo z kontejneru. „Děti si říkaly o další díly,“ usmívá se. V minulém roce vyšla knížka nazvaná Zozomba. Tu i sama ilustrovala.

„Je to něco jako mystery fantasy pro děti. Je v tom realita, jak v dobrodružných knížkách bývá. Ale taky imaginární svět s vlastními pravidly, v jejichž rámci se mohou stát věci, které by normálně nevznikly.“