Kontexty – Vždy pod otcovským dohledem – příhody z dějin cenzury 1/5 (2019)

Přidal: Premek |

Prosinec 3, 2019

Připravil Václav Vokolek. Technická spolupráce Jaroslav Novotný. Režie Ivo Kristián Kubák.

Účinkují Barbora Šupová, Jiří Böhm a Filip Kaňkovský. Komentáře čte Alena Zemančíková a autor pořadu Václav Vokolek.

Natočeno 2019. Premiéra 2. – 5. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 17:30 h.). Repríza 3. – 6. 12. 2019 (ČRo 3 Vltava, 1.30 hodin).

Obsah: 1. Nic nového pod sluncem. – 2. Plíživý přízrak arcikacíře – 3. Smrt hloupého cenzora. – 4. Tichý a temný čas.

Lit.: Vokolek, Václav: Vždy pod otcovským dohledem – příhody z dějin cenzury. In web ČRo 3 Vltava, 2. prosinec 2019 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Přeochotný dohled nad svobodou tisku byl vždy žádoucí a střídající se moc svou ochrannou činnost dlouhodobě zlepšovala a hýčkala jako potřebný nástroj ke svému upevnění. Dokazují to příběhy a konkrétní osudy z pětice vltavských Kontextů, které připravil Václav Vokolek. Poslouchejte on-line.

„Psali o mně, že jsem v mládí spadl ze stromu a udeřil se hlavou o zem, že jsem spadl na hlavu, ale to není pravda. Hlava mně byla zmáčknuta krátce po porodu, neboť krátkozraký lékař se mně posadil na hlavu a od toho to typické zmáčknutí lebky. Původně měli za to, že nevydržím, a když, že budu velice slabomyslný, ale chválabohu přečkal jsem to všechno a dnes jsem cenzorem.“

Tak nám mýtickou postavu cenzora představuje Jaroslav Hašek. Jako směšnou postavu. Uvědomíme-li si však, co všechno cenzura v dějinách způsobila, kolik osudů poznamenala, jaké ztráty způsobila a jak stovky let ničila tak vzácnou věc, jakou je svoboda ducha, pak bychom se na ni měli alespoň ve zkratce podívat. Pochopit, proč nám stále někdo musí něco doporučovat, zakazovat a ochraňovat před svobodnými názory.

Co to všechno stálo práce, co odvahy, co starostí. Kolik jen institucí muselo neustále bdít a ochraňovat, to dnes, v čase bez cenzury, nikdo netuší. Není tedy divu, že bylo nutno vytvořit celý systém ochrany a neustále ho zdokonalovat. Cenzura není nic novodobého, stojí za to připomenout, že první historicky dokumentovaný zákaz knih pochází z roku 325. Od té doby lidem někdo stále zakazuje číst, co by chtěli, rozlepuje dopisy, kontroluje, co se hraje na divadle a píše v novinách. A to vše jen proto, aby ochránil před myšlenkami, názory či uměleckými díly, které jakýmkoliv způsobem odporují vládnoucím názorům. (…)

Radiodokument