Panáčkův průvodce rozhlasovou hrou – Kam se poděl občan Delescluze?

Přidal: Premek |

Květen 20, 2022

Přemysl Hnilička

(vyšlo in Týdeník Rozhlas 21/2022)

Dramatik a dramaturg Jaromír Ptáček byl významným tvůrcem Československého rozhlasu. Jeho hry z šedesátých let byly jak výrazně experimentální, tak tematicky průbojné; už v roce 1964 měla premiéru jeho hra Případ, v níž tehdy osmatřicetiletý Jiří Adamíra ztvárnil komisaře, který při vyšetřování vraždy odkrývá nepříjemné pravdy o padesátých letech. Natočil ji režisér Josef Červinka už na přelomu let 1962 a 1963, ale ve vedení rozhlasu “zřejmě ještě někdo zapochyboval, jak to vlastně Ptáček myslí, a premiéra se odložila”. (Inscenace se nedochovala, a tak v roce 2010 došlo k novému nastudování pod názvem Šnek na visuté hrazdě.)

K největšímu střetu se svým zaměstnavatelem však Ptáček dospěl během normalizace. Pro dramaturgii, která běžně připravovala především seriál Jak se máte, Vondrovi?, napsal čtyřdílný seriál Občan Delescluze. V něm popisuje příběh – jak to sám charakterizuje – první organizované teroristické skupiny: “francouzských komunardech, kteří si své vášně vybíjeli pod odznaky zralých třešní”. Odehrává se v roce 1871, v němž pařížská komuna bojuje o přežití obklopena Bismarckovými vojsky a ohrožována “vnitřním nepřítelem”. Jenže výsledný scénář pověřeného dramaturga vyděsil, protože (jak napsal později jiný dramaturg Jan Kolář) “výsledná verze přesahovala v normalizaci povolené. Gromov zesinal strachy a tvrdil, že Ptáček nikdy text nedodal, a že se tudíž seriál nemůže natočit, a tudíž autorovi nenáleží ani koruna. Byla to lež, byl jsem u toho, včetně všech mých kolegů, když Jaromír kompletní text seriálu svému nadřízenému odevzdal. Jaromír se nevzdal a svěřil řešení té záležitosti soudu.”

Průběh soudu a následujících dnů popíše Ptáček (ve třetí osobě) takto: “Kolikrát už vstupoval do budovy Městského soudu? Neměl vždycky tísnivý pocit? Ale jak to, že se ho nezbaví ani teď? Kdo to tenkrát uklízel na chodbě? Neptal se jí na číslo místnosti, ve které se má jednání konat? A u kohopak to máte, řekla. U pana doktora Bureše, řekl. To máte štěstí, řekla. To je spravedlivý pán. Jde znovu po schodišti nepříjemné budovy. (…) Už ví, že nikdo z dramaturgů u soudu nesvědčil. Vedení redakce dalo tichou poštou zřetelně najevo, že by mu bylo nepříjemné, kdyby tak někdo učinil. A tak se ustálilo stanovisko: Nikdo nic neslyšel, nikdo nic neviděl, nikdo si nic nepamatuje. Akci odmítne jenom jediný: Jan Kolář. (….) Výrok soudu je jednoznačný. Nárok Českého rozhlasu se zamítá, nároky odpůrce jsou oprávněné.“

Pro již zmíněného dramaturga Koláře měla ovšem jeho neloajalita dohru: „Byl jsem zavolán k jednomu z vrcholných šéfů, JUDr. Zdražilovi, který mi začal všelijak vyhrožovat. Bránil jsem se, že jako čestný komunista přece nemohu lhát před socialistickým soudem. Vyrazil mě ze své kanceláře – a nic se mi nestalo.”

Kolář dále tvrdí, že Ptáček sice peníze za text získal, ale seriál realizován nebyl. Podle jiných zdrojů byl sám Ptáček pověřen režií, text zrealizoval – a vedení rozhlasu jej promptně nechalo smazat. Ptáček – opět v er formě – uzavírá příběh tak, jak se dalo očekávat: “Vedení redakce mu posílá už předem vyplněné a podepsané rozvázání pracovního poměru. Posel této zprávy mu podává pero. Má podepsat? Dovede si představit, co by následovalo, kdyby nepodepsal. Kam by ho asi zařadili. Podepíše.”

Hru později přepracoval a v německém překladu byla realizována ve Westdeutscher Rundfunk ve dvou dílech: Pariser Ouvertüre (1987) a Pariser Finale (1989). Český originál se ztratil. Snad ještě leží v soudních spisech…