Přepište dějiny – Listopadový převozník Čalfa (2023)

Přidal: Premek |

Listopad 15, 2023

Připravili Michal Stehlík a Martin Groman.

Natočeno 2023. Webová premiéra 15. 11. 2023 (Přepište dějiny, 34 min. – Gazetisto, 67 min.).

Lit.: Groman, Martin – Stehlík, Michal: Pragmatický převozník revoluce. In Deník N, 22. 11. 2023, s. 12 (článek).

Lit.: anonym: Přepište dějiny – Listopadový převozník Čalfa. In web Přepište dějiny, 15. 11. 2023 (anotace + nahrávka k poslechu). – Cit.: Když se mluví o listopadu 1989, koncentrujeme se hlavně na Václava Havla, Václava Klause, Petra Pitharta a další tehdy začínající politiky. Jaká ale byla role Mariána Čalfy a proč se zrovna on stal „převozníkem“ z komunismu do demokracie? V bonusu na Gazetistu a HeroHero se pak zaměříme na aktuální otázku česko-lichtensteinských vztahů. A že zdaleka nezačaly včera. Ani v roce 1945…

Použité zvuky: Archiv ČT24 – Jak se změnilo jmenování vlád od roku 1946 (ČT, 9. 9. 2006), 30 let zpět: Demise vlády ČSFR (ČT, 26. 6. 2022), 30 let zpět: „Nechali jsme se vmanipulovat do diskuse o kompetencích,“ vzpomínal premiér Čalfa (ČT, 7. 7. 2022), 30 let zpět: „S obuškovým zákonem nemám nic společného,“ hájil se premiér Čalfa (ČT, 1. 2. 2022), Marián Čalfa: Neexistuje už len slovenský separatizmus, ale i český (Denník ČST, ČST F1, 02.12.1991), Sedm čili 7 dní Václav Klaus + Marián Čalfa – 1995 (YouTube, 18. 5. 2013), 30 let zpět: Marián Čalfa navštívil papeže (ČT, 19. 12. 2021), Prosinec 1989: Čalfův plán. Jak udělat Havla prezidentem? (ČRo, 16. 12. 2019), České století (ČT 2013, režie: Robert Sedláček).

Lit.: Groman, Martin – Stehlík, Michal: Proradní Lichtenštejnové? Zlodějský stát? Souboj o obrovský majetek se už sto let točí v kruhu. A točit se v něm bude i dál. In web Deník N, 15. listopadu 2023 (článek). – Cit.: Seriál Přepište dějiny: Už zase máváme týmovými vlajkami, už zase se řadíme do šiků, už zase nás dějiny třídí do mančaftů – jsi pro vrácení majetků Lichtenštejnům, nebo jsi proti? A pokud řekneš, že je to složité a nejednoznačné a nelze si věčně hrát na souboj dobra proti zlu, hned jsi pro ty i ony tím z druhé strany, jenom to zbaběle maskuješ. V současném sporu nás ale v zásadě zrazuje krátká paměť nebo vědomé popírání a vytěsňování některých dobových skutečností. Ani česká strana, ani ta lichtenštejnská, nevstoupila do sporu včera, dokonce vůbec ne až v roce 1945, od něhož se současná debata skoro výhradně odráží. (…)

Obraz knížat z Lichtenštejna patří v české historii a následně národní mytologii mezi ty temnější. Má to své kořeny zase u té zpropadené Bílé hory v roce 1620, kterou stále ve veřejné debatě stavíme hodně nacionálně. Angažmá Lichtenštejnů ve stavovském povstání a bezprostředně po něm proto ovlivnilo vnímání tohoto rodu nejen za první republiky, ale také po druhé světové válce. Na druhé straně argumentace, že komunisté zabavili majetek rodu, který se nijak neprovinil, není nic než redukce dobových faktů i dobového vnímání celého problému.

První republika i poválečné Československo se masivně odkazovaly k Bílé hoře, útlaku, rekatolizaci atd. A v čele tohoto příběhu vedle císařů Matyáše a Ferdinanda II. stál věrně Karel I. z Lichtenštejna, který po Bílé hoře předsedal soudu s českými stavy, řídil popravy v červnu 1621 a do své smrti v roce 1627 vedl konfiskační soud, což racionálně využil k zisku rozsáhlého rodového majetku, který se pak v dalších generacích rozmnožoval.

Když na počátku 18. století rod koupil panství Schellenberg a hrabství Vaduz, vzniklo v lednu 1719 knížectví, kterému dali své jméno. Lichtenštejnsko se až do roku 1918 ekonomicky, politicky i vojensky vázalo na rakouské císařství a kníže také zasedal ve vídeňské Panské sněmovně; rod sídlil ve Vídni nebo na svých moravských panstvích. Do Vaduzu své sídlo přenesli trvale až v roce 1938 po anšlusu Rakouska. Nová československá republika v rámci své politiky odrakouštění tedy vnímala vládnoucí rod Lichtenštejnů jako rod rakouský a podle toho také rozhodla o zařazení jeho panství do pozemkové reformy, což byl počátek celého sporu.

V rámci jednání mírové konference věnovali českoslovenští diplomaté a právníci velkou pozornost právě tomu, aby nové Československo nevnímalo z hlediska mezinárodního práva Lichtenštejnsko jako samostatný stát. Velkou část argumentace dávala dohromady jedna ze zapomenutých osobností našich dějin – profesor František Hobza. Ten vedl na počátku republiky právní odbor ministerstva zahraničí, založil i zdejší tradici mezinárodního práva jako vědního oboru. Mimo jiné podporoval ale například uznání Sovětského svazu, což tehdy nebylo většinově přijímáno. (…)

Podcast