Za Ladislavem Mrkvičkou
Herecké nebe je opět o jedno jméno bohatší: odešel Ladislav Mrkvička (1939-2020). Mnozí budou vyzdvihovat jeho role divadelní (Smerďakov v Bratrech Karamazových je vynikající herecká studie!), často bude připomínán i jeho Stejskal v televizním seriálu 30 případů majora Zemana, rotmistr Vyskočil v Sequensově Atentátu nebo nejnověji Staříci.. My se soustředíme na jeho tvorbu rozhlasovou.
Poprvé se Mrkvička objevil před rozhlasovým mikrofonem v ostravském studiu. Ve variaci na Millerovu Smrt obchodního cestujícího – Děsně moc práce (1965) Miloše Rejnuše – ztvárnil Willyho syna Harolda, drobnou roli Eda Martince hrál ve dvoudílné hříčce Ivana Vyskočila Návštěva čili návštěvy (1966). Hlavní roli dostal v inscenaci maďarského autora Endre Vesziho Jen když mi budeš tykat (1967). V Hradci Králové natočil postavu Filipa Kováře ve hře Karla Pecky Konfrontace (1968). Většina těchto inscenací je bohužel smazána.
V sedmdesátých letech už natáčel v Praze. Vedle prorežimních rolí (hrál například Che Guevaru ve hře Petra Vodňaruka Pod jiným nebem, 1978) tu vytvořil i několik postav, které přežily dodnes: Žak v Červinkově inscenaci Olbrachtova Bratra Žaka (1973), přítel ve hře Václava Cibuly Lavina (1979)… V letech osmdesátých to byl především poštovní úředník Erik Berger v dramatizaci románu Sigurda Christiansena Přepadení (1987), Kerholec v Horčičkově úpravě Bassova Cirkusu Humberto (1980) nebo Caderousse v Hraběti Monte Christo (režie opět Jiří Horčička, tentokrát pro gramofonovou firmu Supraphon).
U dětského publika si získal renomé jako vypravěč ve Foglarově Záhadě hlavolamu i pozdějších dílech Stínadla se bouří a Tajemství Velkého Vonta. Účinkoval také v množství rozhlasových her pro mládež – pro příklad uveďme dr. Stellera ve hře Jana Hoška Dřevěné lodě (1974) nebo Zeba Stumpa v Bezhlavém jezdci (1991) Thomase Mayna Reida. Často se objevoval také v pohádkách (Janíček s voničkou, 1972; Finist, jasný sokol, 1974; O krásné Güldžamal, 1984; O Dorotce a čaroději Ozovi, 1997).
Po roce 1989 se dočkal několika pozoruhodných rozhlasových rolí: titulní roli ve hře Ludvíka Kundery Krásné ženy neboli Joseph Goebbels (1992), Edu Heverleho v Landovského Objížďce (1994), Stalina ve hře Adolf Stalin (1995) Jethro Spencera McIntoshe, otec v Uhdeho Velice tichém ave (1992).
V posledních letech se potýkal s nemocí, která prakticky znemožňovala vykonávat hereckou práci. Přesto se mu podařilo ještě několikrát hrát před rozhlasovým mikrofonem. Vzpomeňme jeho estébáckého majora ve výslužbě Pátka si zahrál v (asi) poslední rozhlasové hře Jana Vedrala Pro strýčka příhodu (2015). V tomtéž roce ztvárnil také tragickou postavu válečného sirotka Pavla Zvolánka ve hře Petra Dudka Člověk s příběhem.
If you enjoyed this post, please consider to leave a comment or subscribe to the feed and get future articles delivered to your feed reader.
Komentáře
Pan Mrkvička byl výborným hercem, ale na těchto stránkách se sluši připomenout, že byl i vynikajícím předčítačem audioknih. Pro mne patří k nejsilnějším zážitkům „Růže pro Algernon“ (od Daniela Keyese) v jeho podání. Často si audioknihy vybírám podle hlasu a pan Mrkvička je pro mne vždy známkou kvality.
Dobrý den,
děkuji za krásný článek, naprosto souhlasím s předchozími názory,pro mě byl pan Mrkvička rozhodně známkou kvality, nejen krásným hlasem, ale i úžasným prožitkem za tím, co říkal – nezávisle na typu role, každou uměl vždy uchopit velmi uvěřitelně a poctivě. Navrhovala jsem jej na cenu za celoživotní práci v rozhlase, bohužel taková cena neexistuje. Třeba vznikne a bude se po něm jmenovat.
Patří mezi naše nejlepší rozhlasové interprety. Naprosto úžasný byl Ladislav Mrkvička v novele Amok od Stefana Zweiga (1999).