Dobrých autorů pro Hajaju není nikdy dost!

Přidal: Premek |

Leden 15, 2015

Kamil Fajmon

Rozhlasového skřítka Hajaju zná asi každý. Je tu s námi úctyhodných 54. let. Za dobu jeho existence pro něj napsalo a stále píše spousta autorů. Od roku 2012 ho do své péče dramaturga získala Zuzana Vojtíšková, se kterou se tento skřítek doslova znovu nadechl.

Zatímco dlouhá léta se žilo víceméně z repríz a premiéry se objevovaly spíš zřídka, s tímto rokem se vše změnilo. Kromě kvalitních archivních nahrávek, které jsou vybírány tak, aby potěšily starší posluchače a zároveň se líbily i dnešním dětem, máme možnost slyšet velké množství nových Hajajových seriálů, se kterými zmíněné dramaturgyni v hojné míře pomáhají i regionální studia. V uplynulém roce byl například Českým rozhlasem Olomouc natočen nádherný seriál O králi Ječmínkovi. Dětem se díky autorce Haně Primusové, která pro Hajaju už dříve napsala skutečně zajímavé pohádky, mohly znovu připomenout lidové pověsti o hanáckém králi, který svému kraji vždycky pomůže v okamžiku, kdy se mu děje velké příkoří. Paní Vojtíšková nezapomíná na osvědčené autory, takže byly kupříkladu natočeny nové pohádky Jindřicha Balíka či Arnošta Goldflama, jehož druhá série pohádek o nepotřebných věcech se dočkala vydání i na benefiční CD pro Světlušku.

Zřejmě dosavadním nejzajímavějším počinem paní Vojtíškové je pohádkový cyklus nazvaný Pohádky z fialové mlhy. Paní Vojtíšková se pro Hajaju snaží vyhledávat stále nové autory a v tomto případě se vypravila na Literární akademii Josefa Škvoreckého. Studenti si sami vymysleli začátek příběhu o jednom čaroději, který se staral o dva kotlíky s vodou, kotlíky byly dva světy, pohádkový s fialovou vodou a lidský s modrou vodou. Čas od času do nich přilil potřebné množství správné vody, aby se hladiny vyrovnaly. Občas ale vody popletl a do kotlíku s modrou vodou omylem přilil fialovou vodu a v tu chvíli se v lidském světě začaly dít podivuhodné věci. Každý ze studentů měl k tomuto úvodu napsat pohádku a díky různým autorům vznikla nádherná kytice rozmanitých pohádkových příběhů, kterým nechybí dobré zápletky, fantazie, občas vtip či poetičnost.

Lidová moudrost nikdy nepřestane platit a tak ani Hajaja prostřednictvím Richarda Skolka nezůstává pozadu. Tento autor si vybral celkem čtrnáct přísloví a na každé z nich vymyslel nádhernou pohádku o jeho vzniku. Vypravěčem se stal dětem velmi dobře známý Václav Vydra.

Od výše uvedeného roku se nejplodnější hajajovskou autorkou stala Dagmar Langová, která od té doby napsala už devět poetických seriálů. Její pohádky si kladou za cíl děti nepoučovat o tom, co je správné, ale názorně jim špatné vlastnosti a jednání předvést. Každý seriál má svoji vlastní dějovou linii. Všechny seriály Dagmar Langové jsou vtipné, geniálně promyšlené, podněcují fantazii, objevují se v nich dětské sny a jsou v nich reálie, které děti zaujmou. Nedá se říct, který ze seriálů je lepší. I když je hlavní záměr stále stejný a motivy se často opakují, pohádky jsou pokaždé originální. Alchymistické pohádky se věnují zlatu ve všech jeho podobách (zlato jako kov, zlatá svoboda, zlatá voda, bez které člověk přežít nemůže, apod.), Rytířské pohádky jsou zasvěceny svému názvu, pojednávají o tom, jaký má být dobrý rytíř. Oba tyto seriály se dočkaly vydání v digitálním obchodě Českého rozhlasu Radiotéka. Země splněných přání, které vládne kocour Oliver, se dočkala už tří samostatných cyklů, ze zakletého ostrova, na kterém vládne Vrbový král, se snaží malý chlapec, kterého jeho vrstevníci nemají rádi, zachránit oním králem ukořistěné hračky a zároveň chce pomoci zlodějovi v jeho osamělosti hraním dětských her, a neméně kvalitní a nápadité jsou seriály O začarovaném čaroději a O nejkrásnějším ostrově. Zatím posledním premiérovým seriálem je příběh o chudém rytíři Lukášovi, který touží po opravdovém štěstí, od čarodějnice dostane křišťálovou korunu a pytel plný šeredných skřítků Pišpišimů. Koruna dokáže splnit jakékoliv přání, ovšem má to háček, pokud je to přání nemoudré, dá se do díla buď sám osud a nebo vyskočí z pytle Pišpišimové, kteří se všemožnými silami snaží dotyčného přání překazit. Paní Langová dbá na představivost, takže prostředí, ve kterých se příběh odehrává, jsou pokaždé vylíčena velmi barvitě. Při poslechu se při skončení každé části posluchač zákonitě musí těšit na pokračování už třeba jen kvůli tomu, že je zvědavý, jaké nové skutečnosti a jiné překážky se před hlavním hrdinou objeví.

Nebyl by to Hajaja, aby nemyslel i na pohádky o zvířátkách. Natočily se například zbrusu nové Africké bajky od Lenky Vágnerové, Isabela Schenková nám představila vtipné a moudré Pohádky z lesa, Veronika Hájková, která v rozhlase pracuje už dlouhá léta, si pro nás přichystala pohádky z vetešnictví pana Smítka, ve kterém se to zvířátky jen hemží, a příhody štěněte Betyny a kocoura Muráše se dočkaly už tří úspěšných sérií.

Hajaja ovšem nepřipravuje jen pohádky, které by se líbily i dospělým. Děti určitě zaujaly bláznivé pohádky Tomáše Končinského, které se svými nápady mohou postavit vedle ztřeštěných pohádek Miloše Macourka. Asi poslední příležitostí v rozhlase pro Vladimíra Čecha bylo namluvení Ctiborových dobrodružství v podzemní říši, příběh pojednává o malém klukovi Ctiborovi, který je zajat zlým cihlovým obrem a Ctibor se snaží uniknout z jeho spárů, a příležitost dostal i Ota Jirák, kterého neslýcháme v rozhlase příliš často v seriálu o skřítku Picimínkovi, který hledá červená kolečka z ubrusu. Příjemným seriálem jsou i dobrodružství dvou dřevěných kolíčků Krucajse a Sakryše, kteří spadly z prádelní šňůry, z pera Vratislava Maňáka.

Výčet nových Hajajových pohádkových příběhů není zdaleka úplný. Jsme v období opravdových premiérových hodů a pevně věřím, že hodovat budeme ještě velmi dlouho.

Názory a komentáře