Historie českého zločinu 1/??? (2015-2021)

Přidal: Premek |

Leden 5, 2016

Scénář Bronislava Janečková (1-7, 9-13, 15-18, 20-27, 29-30, 34-36, 38-40, 42-46, 48-50, 53-54, 56-59, 61-65, 67, 72-73), Tereza Vojtová (8, 14, 19, 28, 32-33, 37, 41, 51, 70), Jitka Škápíková (52, 55, 60, 68-69, 71), Emil Hruška (66). Supervize scénáře Bronislava Janečková (8, 66, 71).

Odborná spolupráce Miloš Vaněček (1, 3, 7, 13, 17-18, 20-21, 24, 26, 28, 31, 38, 42, 48, 50-51, 58, 60, 63, 67-69, 72), Rudolf Čížek (2), Petr Švec (4-5, 12), Emil Hruška (6, 9, 23, 43, 54, 64), Radek Galaš (8, 15, 25, 30, 40, 45), Tomáš Herajt (10), Jiří Ignác Laňka (11), Jiří Straus (14, 19, 41), Radek Keller (16, 34, 46), Vladimír Smejkal (22, 32, 37, 53), Michal Mazánek (27, 29), Luboš Valerián (33, 36), Pavla Musálková (35), Lenka Burdigová (39), Jiří Skoupý (44, 70), Michal Dlouhý (47, 52, 55), Michal Simandl (49, 61), Vladimír Bružeňák (56, 71), Laděna Plucarová (57, 62), Vladimír Matoušek (59, 65), Miloslav Jedlička (59), Jiří Vochomůrka (73).

Použitá hudba Pavel Blatný (Passacaglia). Zvuk Petr Šplíchal (1-73), Radek Veselý (11).

Režie Vít Vencl (1-8, 17-20, 25-32, 41-44), Dimitrij Dudík (9-12, 21-24, 33-36, 39, 49-69, 73), Jaroslav Kodeš (13-16, 37-38, 40, 45-48, 53-58, 60-64, 70-72).

Účinkují Jan Vlasák (1-3, 7, 17, 19, 69, 71-72), Aleš Procházka (1-3, 7, 18, 20, 41-42, 44, 54-56), Hanuš Bor (1-3, 7, 18, 20), Marcela Nohýnková (1-3, 7, 14-15, 53, 55), Lada Jelínková (1, 3, 7, 41, 43), Klára Sedláčková-Oltová (2-3, 7, 63-64), Tomáš Kobr (2-3, 7), Václav Rašilov (4, 8, 17, 45-46, 51), Pavel Rímský (4, 8), Jan Szymik (4), Otmar Brancuzský (4, 8, 17, 19, 34-35, 52), Marie Turková (4, 6, 26-27), Petra Hřebíčková (4, 8), Simona Vrbická Koptová (4, 8, 45-47, 53), Šárka Skaláková (4-6, 29-30), Jiří Knot (4, 8, 10-13, 15-16, 22, 34, 37, 39, 46-48, 66, 68), Tomáš Petřík (5, 8), Tomáš Pavelka (5-6, 57-58, 60, 62), Viktor Dvořák (5), Jiří Hána (5), Miroslav Hruška (5-6, 58, 60), Zdeněk Velen (5, 31-32), Radim Kalvoda (5, 13, 16), Ctirad Götz (5), René Přibil (5-6, 8, 13-16), Anna Klusáková (6), Rostislav Novák (6, 69, 71-72), Ivan Řezáč (9-12, 22-23, 34-35, 38-39, 49-50, 66, 68, 73), Jaroslav Plesl (9-12), Kamil Halbich (9-11, 63), Anna Theimerová (9-11, 35, 57-58, 62, 65, 67), Helga Čočková (10, 12), Václav Knop (10-12, 33, 36, 39, 50, 65, 67), Antonie Talacková (10-11, 34-35, 38-39), Kryštof Nohýnek (11, 13, 16, 41, 43, 58), Dimitrij Dudík (11), Libor Vacek (11), Jarmil Škvrna (13-16), Matyáš Procházka (13-15, 46), Eva Kodešová (13-14, 16, 57, 60, 62, 70), Tereza Vojtová (14), Petr Halíček (15, 37-40), Adam Ernest (16-17, 19, 33, 51-52, 66, 68), Jacob Erftemeijer (17, 19), Jan Bidlas (17, 19), Vasil Fridrich (18, 20), Filip Kaňkovský (18, 20, 23, 37, 39-40), Dušan Sitek (18, 20, 53-56), Klára Suchá (18-20, 42, 44), Marek Holý (21-24, 33, 36, 39, 50, 66, 68, 73), Zdeněk Maryška (21-24, 34-35, 39, 50), Jiří Suchý (21), Miriam Kantorková (21, 24, 51, 73), Jitka Jirsová (21, 24, 40, 65, 67, 70-71), Ladislav Frej (21-23, 51), Martina Delišová (21, 23), Miroslav Táborský (21-23), Jiří Štěpnička (22-24), Tomáš Pergl (22), Petr Šplíchal (22), Jiří Litoš (22), Vlastimil Zavřel (25), Petr Borovec (25-26, 28), Marika Procházková (25-26, 41-42), Ladislav Špiner (25-26), Hana Seidlová (25-26, 51), Kateřina Fixová (25-26, 57, 60, 62), Robert Jašków (25-26, 41, 43), Petr Křiváček (25-27), Martin Zahálka (27-28, 47-48), Tomáš Turek (27-28), Ladislav Hampl (27-28, 42, 44-46, 48), Lenka Zbranková (27-28, 57, 62), Tomáš Karger (27-28, 31-32, 41, 43, 46-48), Petr Jeništa (28), Jaroslav Vlach (28, 34, 39, 42, 44, 52, 67-68), Karel Vlček (29-30, 45-46, 48), Roman Štabrňák (29-30), Radim Madeja (29-30, 41, 43), Oldřich Vlach (29-30), Jan Battěk (31), Pavel Langer (31-32), Richard Fiala (31-32), Zdeňka Sajfertová (31-32, 61), Jaroslav Šmíd (31-32, 69-72), Stanislav Šárský (33, 36, 41, 43), Jiří Čapka (33, 36), Otakar Brousek ml. (33, 36, 61, 63, 65, 67), Antonín Hardt (33, 36, 52, 73), Kajetán Písařovic (33), Lukáš Křišťan (33, 52), Dana Batulková (34-35), Apolena Veldová (36), Pavel Batěk (37, 39-40, 57-58, 60, 62), Ivan Jiřík (37, 40, 73), Jitka Sedláčková (37-38, 40), Alexandr Minajev (37), Zdeněk Hruška (37-40), Jan Teplý ml. (38-39), Zdeněk Dolanský (41, 43), Milan Stehlík (41, 43), Jiří Klem (42, 44), Aleš Procházka, Jiří Žák (42, 44), Jaromír Meduna (42, 44, 63-64), Igor Bareš (45-48), Šárka Vaculíková (45, 47), Marie Žáková (45), Jan Cina (47-48), Matěj Nechvátal (47, 69-70, 72), Robert Tyleček (49), Radek Valenta (49, 61, 64, 66, 68), Martin Písařík (49-50), Jaroslava Pokorná (49-50), Václav Neužil (50, 73), Andrea Elsnerová (51-52, 61, 64, 66, 68), Růžena Merunková (51-52), Michal Zelenka (51-52, 73), Jiří Kraus (53-56), Marek Lambora (53-54, 56), Petr Lněnička (53, 55), Anna Kodešová (53) a Viktorie Hrachovcová (53), Barbora Mošnová (53), Ladislav Županič (54, 56), Matouš Ruml (54-56), Karel Zima (54-55), Natálie Drabiščáková (56), Petr Oliva (57-58, 60, 62), Ivo Theimer (57-58, 60, 62), Vladimír Hrabal (58, 60), Svatopluk Schuller (61, 63, 73), Dan Kranich (61, 63), Jana Stryková (61, 64), Jiří Ployhar (63), Ota Jirák (64), Jan Vokrouhlecký (64), Martin Myšička (65, 67), Jakub Žáček (65, 67), Václav Vydra (66, 68), Nela Boudová (69, 71-72), Jan Novotný (69-72), Marek Libert (69-70, 72), Lukáš Příkazký (69-72).

Natočeno v Českém rozhlase v letech 2015–2019 (? x 29 min.). Premiéra 6., 13., 20., 27. ledna, 3., 10., 27., 24. února, 2., 9., 16., 23., 30. března, 6., 13., 20., 27. dubna, 4., 11., 18., 25. května, 1., 8., 15., 22., 29. června, 7., 14., 21., 28. září, 5., 12., 19., 26. října, 2., 9., 16., 23., 30. listopadu, 7., 14., 21., 28. prosince 2016, 1., 8., 15., 22. února, 1., 8., 15., 22., 29. března, 5., 12., 19., 26. dubna, 3., 10., 17., 24., 31. května, 7., 14., 21., 28. června, 13., 20., 27. září, 4., 11., 18., 25. října, 1., 8., 11. listopadu 2017 (ČRo 2 Praha).

Pořady k poslechu zde.

Pozn.: Původně bylo plánováno 40 dílů.

Pozn. 1: Dokumentárně dramatický cyklus připravila Bronislava Janečková (dokumentaristka), Rudolf Čížek (policejní historik a publicista), Mgr. Radek Galaš (vedoucí správy sbírek Muzea Policie ČR), Doc. JUDr. Martin Kloubek, Ph.D. (vyšetřovatel a odborník na odorologii), Josef Lottes (vyšetřovatel, šéf pražské „mordparty“, specialista na „odložené případy“), JUDr. Petr Švec (dokumentátor Muzea Policie ČR, dříve výjezdová vyšetřovací skupina Policie ČR), Miloš Vaněček (specialista na drogovou kriminalitu a publicista v oblasti historie zejména k osobě Jiřího Vaňáska alias rady Vacátka) a další. Režie Vít Vencl.

Pozn. 2: Policejní historik Miloš Vaněček poskytl rozhovor pro pořad eRKo (3. 1. 2016).

Obsah: 1. Kapsářská brigáda. – 2. Neznámá z Letňan. – 3. Prodavači snů. – 4. Kdo potrestá vraha? – 5. Neodeslaný dopis vraha Ondraše – 6. Oběti strýčka Huberta – 7. Bílý jed. – 8. Kasař, který změnil tvář – 9. Státní vyznamenání pro vraha. – 10. Nenávist – 11. 38 hodin strachu – 12. Stopy ve sněhu – 13. Záhadný otisk - 14. Pád - 15. Král padělatelů – 16. Špatnej vrah – 17. Smrt oznámila kukačka – 18. Tajemství lihovaru – 19. Odložený trest pro vraha – 20. Mlčenlivý vrah – 21. Na dosah ruky – 22. Vyděrač - 23. Akce starožitnost – 24. Dvacet korun za vraždu – 25. Žena dvou tváří – 26. Kde jsou děti? – 27. Vražedný řetěz náhod – 28. Postrach Moravy – 29. Lesní vrah – 30. Krádež Pražského Jezulátka – 31. Tělo vydala řeka – 32. Hra - 33. Případ Apollo – 34. Guláš z Nepomuku – 35. „Nikomu to neříkej!“ – 36. Vražda v dole - 37. Sabotáž – 38. Smrt na inzerát – 39. Zaručeně pravý padělek – 40. Vrah přijíždí na kole – 41. Studna – 42. Ženich nebo podvodník? – 43. Vězení pro krále braku - Zločin se nestal, vyšetřování pokračuje (silvestrovský speciál) – 44. Konec soudního rady – 45. Střelec - 46. Kdo je bez viny? – 47. Mrtvá z rybníka – 48. Žháři v Holicích - 49. Štvanice - 50. Vražedný kámen – 51. Oběť nebo vrah? - 52. Šimák, moravskoslezský Babinský – 53. Stroj času Harryho Pottera – 54. Sekera - 55. Jedová mlékárna – 56. Strach - 57. Bestie Ruth – 58. Jak ukrást miliony – 59. Jak usvědčit vraha? – 60. Řehoř, král podvodníků – 61. Dítě, které nikdo nechtěl – 62. Práskač - 63. Mrtvý v plamenech – 64. Lidský balík – Tonka a Jack Rozparovač (webový speciál) – 65. Utancuješ se k smrti – 66. Desperát – 67. Slušný vrah a tajemná blondýna – 68. Smrt taxikáře – 69. Krev na sněhu – 70. Pralinka - 71. Vražda u Svaté Kateřiny – 72. Šťastný střelec – 73. Zbytečná smrt – 74. Taktovka Bedřicha Smetany.

Lit. Janečková, Bronislava: Historie českého zločinu. In web ČRo 2 Praha, leden 2016 (článek). – Cit.: 40dílný cyklus dokudramat mapujících zajímavé případy české kriminalistiky v období 1918–1980.

Kasaři, padělání (bankovky, umělecká díla, rakousko-uherské přetisky, potravinové lístky), drogy (výroba, distribuce, prodej), nucená prostituce, pašování, loupeže, vraždy, znásilnění, finanční podvody, ale i internetové loupeže, tunelování…

Základem každého pořadu je příběh (většinou kriminalistický případ) a průběh jeho vyšetřování (včetně popisu metody nebo vědeckého postupu). Případy jsou vybírány s ohledem na diváckou atraktivitu, ale současně takové, které se zapsaly do historie kriminalistiky. Nemusí být nutně vyřešené.

Dbáme na představení jednotlivých kriminalistických metod. Představíme vám galerii známých i méně známých zločinců a vyšetřovatelů. Každý příběh je zasazen do kontextu a atmosféry doby. Děj je částečně inscenován jako rozhlasová detektivka, částečně vyprávěn odborníkem.

Lit.: Hritz, Jakub: Vydejte se s Dvojkou po stopě zločinu, začínáme! In web ČRO 2 Praha, leden 2016 (článek). – Cit.: Vydejte se spolu s námi do světa kasařů, kapesních zlodějů, bestiálních masových vrahů, ale i detektivů a policajtů, kteří jim byli na stopě. Už dnes v 18:30 na Dvojce.

Každou další středu večer od 18:30 vás zavede autorka cyklu Bronislava Janečková na jedno místo, do jednoho období, seznámí je s typem zločinu nebo metodou, která pomohla k jeho odhalení. Společně nahlédnete nejen do příběhů zločinců, ale seznámíte se také s někdejšími kriminalisty a detektivy, kteří jim byli v patách.

Na pořadu spolupracuje Muzeum Policie ČR, bývalí kriminalisté a policejní historikové a jednotlivé příběhy rozehrané herci jsou průběžně komentovány odbornými spoluautory. To vše samozřejmě za odborného dozoru režisérů.

„Právě v expozici Muzea Police České republiky vznikl první nápad na cyklus Historie českého zločinu. A uzrál po setkání s Radkem Galašem, vedoucím správy sbírek,“ říká Bronislava Janečková. A zároveň dodává: „Příběhy kriminálníků a policajtů vypráví, jako by je sám zažil. Natolik silné jsou totiž dokumenty, které běžný návštěvník neuvidí. Protokoly, zápisy, posudky. I po letech totiž vydává archiv neznámá fakta a to byl ten pomyslný krůček k natočení.“

A pozor. Po odvysílání prvních dílů se můžete těšit na tematický web, kde najdete audio záznamy, bohatou fotografickou přílohu, ale i to, co se do jednotlivých dílů nevešlo.

Nebojte se, nic se vám nestane. Naopak, přejeme vám příjemný poslech!

Lit.: Kachlík, Pavel: Rozhlasový kriminální seriál ukáže policejní případy v novém světle. In web ČRo O rozhlase, 5. 1. 2016 (článek + nahrávka rozhovoru). – Cit.: Od ledna letošního roku začíná vysílat stanice Dvojka nový seriál Historie českého zločinu. Nové dokudrama ukáže, že prvorepubliková doba nebyla až tak idylická, četníci už tehdy řešili složité drogové případy či loupeže.

Policejní historik a emeritní policejní rada Miloš Vaněček se podílel na přípravě 40dílného cyklu mapujícího českou kriminalistiku z let 1918 až 1980. Pro Magazín eRko odtajnil zákulisí některých policejních případů, které se staly předlohou pro dokudrama Historie českého zločinu.

Základem každého dílu seriálu je příběh a průběh jeho vyšetřování, a to včetně popisu metody nebo vědeckého postupu. Jsou vybírána divácky atraktivní témata, která se zapsala do historie kriminalistiky. Ovšem, ne vždy musí být spisy nutně vyřešené.

Zazní například problematika návykových látek, kterou už řešili za Rakouska-Uherska. V seriálu se Miloš Vaněček zaměřil na případ z roku 1924 a pašování kokainu z Paříže do Prahy a také nešťastný příběh Lojzičky, která na předávkování zemřela.

Lit.: anonym: ČRo Dvojka se vydává po stopě zločinu. In web Parlamentní listy, 6. 1. 2016 (zpráva). – Cit.: Ve středu 6. ledna startuje na vlnách Českého rozhlasu Dvojka nový dokumentární cyklus Historie českého zločinu, který připomene posluchačům slavné i pozapomenuté kriminální případy 20. století.

Čtyřicet dílů nabídne exkurzi do světa kasařů, kapesních zlodějů z pražských ulic třicátých let, bestiálních masových vrahů, ale i detektivů a policistů, kteří jednotlivé případy vyšetřovali.

Každou středu večer od 18:30 zavede autorka cyklu Bronislava Janečková posluchače na jedno místo, do jednoho období, seznámí je s typem zločinu nebo metodou, která pomohla k jeho odhalení. Společně nahlédnou nejen do příběhů zločinců, ale seznámí se také s někdejšími kriminalisty a detektivy, kteří jim byli v patách.

Na pořadu spolupracuje Muzeum Police ČR, bývalí kriminalisté a policejní historikové a jednotlivé příběhy rozehrané herci jsou průběžně komentovány odbornými spoluautory. To vše samozřejmě za odborného dozoru režisérů.

Po odvysílání prvních dílů pořadu bude pro posluchače zpřístupněn tematický web, kde najdou audio záznamy, bohatou fotografickou přílohu, ale i to, co se do jednotlivých dílů nevešlo.

Cyklus Historie českého zločinu vysílá Český rozhlas Dvojka každou středu od 18:30 hodin. Připravila ho autorka Bronislava Janečková v Tvůrčí skupině Dokument Českého rozhlasu ve spolupráci s Muzeem Police ČR. Více informací o programu a pořadech na webu www.dvojka.rozhlas.cz.

Lit.: Janečková, Bronislava: Historie českého zločinu: Neznámá z Letňan. In web ČRo 2 Praha, leden 2016 (článek + nahrávka k poslechu). – Cit.: Bylo jaro roku 1975 a pro devatenáctiletou Marii začíná drama posledních měsíců jejího života. Proč nikdy nebyl odsouzen vrah „neznámé dívky z Letňan“? A víme vůbec, jak se jmenovala?

Kůr kostelíka na pražském Proseku byl místem, kde se poprvé setkal vrah se svou obětí. Oba zpívali v chrámovém sboru. Bylo jaro roku 1975 a pro devatenáctiletou Marii začíná drama posledních měsíců jejího života.

Nález těla v Letňanském háji otřásl veřejností, ale dlouho se nepodařilo zjistit, kdo je ona mrtvá dívka.

Odložený případ převzal v roce 1979 detektiv Rudolf Čížek, a tomu se po letech podařilo najít důkazy, které pomohly nejen určit totožnost mrtvé, ale přivedly kriminalisty i k jejímu vrahovi. Ten však nakonec odsouzen nebyl. Proč? (…)

Lit.: -red-: Detektivem na webu. In Týdeník Rozhlas 15/2016 (článek). – Cit.: V souvislosti s vysíláním Historie českého zločinu byl na webových stránkách Českého rozhlasu spuštěn webový projekt, jehož jedinečnost je do značné míry dána exkluzivní spoluprací tvůrců projektu s odborníky z Muzea Policie ČR.

Na webu najdete fotografie z archivu Muzea Policie, dobové i interaktivní mapy. Máte možnost nahlédnout do policejních spisů. A hlavně záleží jen na vás, do jaké hloubky chcete do případu proniknout. Tak jako je základem každého rozhlasového případu příběh zločinu a jeho odhalení, je „příběh“ i základem webového projektu.

Návštěvník webu si může vybrat případ podle časové osy, nebo podle místa činu. Jakmile si případ vybere, buď si „jen“ poslechne komentovanou detektivku, anebo po jejím poslechu bude pokračovat v pátrání. Rozklikne si článek, který se váže k daném pořadu, a ponoří se do studia fotografií z místa činu, rekonstrukce tváří, popisů metod. Ale tím to nekončí. Každý článek obsahuje mnoho dalších informací, které daný případ ilustrují. Můžete se dozvědět víc o dalších osudech konkrétních zločinců nebo policistů, najdete tu třeba i historii objektu, v němž se zločin odehrál, nebo širší dobové informace. A ještě jednu službu nové webové stránky Českého rozhlasu věnované historii českého zločinu nabízejí: Příznivci kriminálních příběhů si na nich mohou poslechnout veškeré detektivky, které aktuálně Český rozhlas nabízí zdarma.

Lit.: Řezníčková, Zuzana: Kronika zločinu na Dvojce. In Týdeník Rozhlas 15/2016 (recenze). – Cit.: Dvojka Českého rozhlasu spustila 6. ledna projekt Historie českého zločinu a zahájila tak dokumentárně dramatický cyklus krátkých inscenací mapujících slavné kriminální případy 20. století. Každou středu v 18.30 (a v reprízách na ČRo Plus též ve středu ve 20.05) si tedy přijdou na své milovníci detektivní historie a jejích záhad.

Za celým projektem stojí především dramaturgyně Bronislava Janečková, která je také autorkou scénářů k jednotlivým dílům. Ty se tematicky dotýkají různých druhů zločinů od krádeže, drog až po vraždu. Dále je pro projekt klíčová spolupráce s Muzeem policie ČR, jež poskytlo záznamy a protokoly, které vznikly při vyšetřování, a také s bývalými kriminalisty. Ti poskytují k případům komentáře, mnohdy založené na vlastních vzpomínkách a zážitcích.

Dramatickou složku her představují scény, které nás zavádějí takříkajíc na místo činu. Takto jsou zde ilustrovány vztahy mezi oběťmi a zločinci, jako je tomu například v díle s názvem Nenávist, kde dojde k neshodám a následné vraždě mezi rodinnými příslušníky. Podobným způsobem jsme jako posluchači přítomni honbám za pachateli ajejich dopadení. Tyto inscenované pasáže jsou pak doplňovány líčením děje z úst jednotlivých kriminalistů či policejních historiků, kteří upřesňují fakta případů.

Historie českého zločinu určitě stojí za pozornost díky výjimečnému zpracování archivních záznamů o opravdových kriminálních případech, jež někdy nekončí dopadením a potrestáním pachatele. Jak sama Bronislava Janečková podotýká, v tom se realita výrazně odlišuje od detektivní fikce, jak ji známe z literární, ale i rozhlasové, filmové či televizní tvorby. Neslavně se to má také s hlavními hrdiny – vyšetřovateli, kteří často na rozdíl od odhalených vrahů a zlodějů končí v zapomnění. Poukázat na mnohdy nelehkou práci kriminalistů je také jedním z cílů tohoto projektu.

Projekt se poměrně precizně zaměřuje především na zprostředkování velkého množství podrobných informací o jednotlivých zločinech. Důraz je kladen na obsah sdělení, o něco méně již pak na jeho formu. Hlavním informačním zdrojem se stávají monology policistů a historiků, které přehledně a detailně představují okolnosti dané události. Inscenované pasáže pak tuto dokumentární rovinu spíše ilustrují a činí ji více dynamickou.

V některých případech však i tyto dramatizované části přebírají popisnost průvodních promluv, takže se dialogy protagonistů stanou těžkopádnými, zbytečně dlouhými a informačně zahlcenými. To je problém například jednoho z posledních dílů s názvem 38 hodin strachu, jenž byl premiérován 16. března. Dějově se hra dotýká prvního většího zásahu jednotky Útvaru zvláštního určení v roce 1984, která měla za úkol zachránit rukojmí ohrožované psychicky labilním mužem. Inscenované pasáže se snaží evokovat napjatou atmosféru vyjednávání se zločincem a nekonečné čekání, až se bude moci jednat. Místo toho se zde až příliš dlouho řeší každá okolnost případu, jako je například smrt policejního psa či kde se zrovna která postava nachází.

Tato pečlivost při rozhlasové realizaci a určitá úcta k „materiálu“, který poskytlo Muzeum policie k jednotlivým případům, činí z cyklu až jakousi fanouškovskou záležitost. To znamená, že si přijdou na své hlavně nadšenci do kriminalistiky a náruživí čtenáři detektivek, avšak pravidelní posluchači rozhlasových her či dokumentů možná už méně. Přesto existenci takto úzce profilovaného cyklu velmi vítám a s napětím budu očekávat i další díly.

Lit.: Pokorný, Milan: Co už jsem řešil – Historie zločinu. In web ČRo, 15. 9. 2016 (dopis posluchače + odpověď ombudsmana ČRo). – Cit.: Diskuse nad některými aspekty pořadu Historie českého zločinu. Jaký je smysl tohoto pořadu?

Vážený pane doktore,

jsem dlouholetým platícím posluchačem Českého rozhlasu. Nenávidím násilí, a proto se vyhýbám poslechu pořadu Historie zločinu na bývalé stanici Praha. Včera jsem však v autě „nedopatřením“ jeden díl vyslechl. Byl jsem šokován brutalitou informací, které Český rozhlas posluchačům podává. A zvláště podivné je, že se pořad vysílá v době před vysíláním pro děti.

Rád bych se Vás proto zeptal, jaký je smysl tohoto pořadu. Vysílání na mne působí dojmem, že cílem je zvyšování agresivity a brutality chování, zvláště u mladé generace. Jiný smysl v pořadu opravdu nevidím.

Srdečně

Doc. RNDr. Jaroslav Kadlec, Dr.

Vážený pane docente,

děkuji Vám za postřeh týkající se vysílání jednoho z dílů rozhlasového cyklu Historie českého zločinu. Nechci zpochybňovat Váš posluchačský prožitek ani s ním polemizovat, dovolte mi však uvést jej do širšího kontextu.

Pořad, který jste ve středu 7. září vyslechl, je součástí čtyřicetidílného seriálu, jehož posláním je formou dokudramatu přiblížit proměny forem a metod práce české kriminalistiky od roku 1918 do současnosti. Scénáře jsou připravovány ve spolupráci s Muzeem policie ČR a s významnými specialisty oboru, jako je emeritní vrchní komisař pátracího oddělení pražské kriminální policie Rudolf Čížek, plk. Michal Mazánek, ředitel Úřadu kriminální policie, dále pracovníci Útvaru rychlého nasazení a výjezdové vyšetřovací skupiny Policie ČR, soudní znalci apod.

Jméno dokumentaristky Bronislavy Janečkové je další zárukou toho, že účelem celého projektu není dráždění smyslů ani honba za senzacemi. Tato uznávaná rozhlasová dokumentaristka stojí za takovými projekty, jako je Rok v dopisech, Rozhlasový rok a řady solitérních dokumentů se sociální a historickou tematikou, oceněných na mezinárodním fóru.

Ještě za svého působení v čele redakce Týdeníku Rozhlas jsem měl možnost se s tímto projektem blíže seznámit, takže informace, které uvádím, mám ověřeny, stejně jako záměry tvůrců popsat práci české kriminální policie bez obvyklých scenáristických a ideologických klišé, pravdivě, ve shodě se současným stavem odborného poznání, a vzdát tak poctu této nesmírně náročné profesi.

Z podstaty věci vyplývá, že některé případy musí obsahovat drsné detaily, aby posluchač mohl pochopit všechny souvislosti práce kriminalistů. Nejsou to však na rozdíl od řady filmů nebo televizních pořadů detaily podávané samoúčelně, kvůli zajištění větší pozornosti publika, jména tvůrců tuto možnost vylučují. Nicméně Vaše připomínka týkající se zařazení reprízy seriálu na podvečerní čas je vzhledem k obsahu některých dílů relevantní a já ji prodiskutuji s vedením Dvojky Českého rozhlasu.

S pozdravem

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu

Lit.: anonym: Reprízy Historie českého zločinu. In web Ombudsman ČRo, 18. srpen 2021 (dopis posluchačky + odpověď ombudsmana Českého rozhlasu). – Cit.: (…) Vážený pane ombudsmane,

velmi mě překvapilo, že pořad Historie českého zločinu využívá stále služby prof. Jiří Strause. Vzhledem k odhalení podcastu Matematika zločinu. Je nezpochybnitelné, že alespoň v jednom případě poslal za mříže nevinného člověka. Profesor Straus používal, ke své práci podle všeho vědecké metody, které byly brány soudem jako ultimátní pravda, respektive metody, které jako jediný v republice aplikoval. Vědecké metody však slouží především k tomu, aby byly oponovány, rozporovány nebo potvrzovány dalšími studiemi jiných vědeckých pracovníků, což by mělo nastat i v případě použití těchto metod na konkrétní trestný čin. Je evidentní, že práci pana doktora Strause nemohl, alespoň v počátcích nikdo podrobit kritické oponentuře (další soudní znalec), a tak mohlo dojít k chybám, které vedly k nespravedlivým odsouzení. Pan profesor Straus evidentně nepochybuje o své práci, což nepatří mezi dobré stránky vědeckého pracovníka. Například poslední případ Křik. Otevřený případ týrání a smrti kojence byl postaven pouze na výsledcích pana profesor Straus bez oponentury jeho výsledků, což mě uvádí v pochybnost, zda je skutečně možné tvrdit, že byl dotyčný odsouzen spravedlivě (i když to tak na první pohled vypadá). Z těchto důvodů mi nepřijde vhodné používat jeho případy v tomto pořadu.

S pozdravem

Z. N.

________________________________________________________________________

Vážená paní.

děkuji Vám za kritickou připomínku. Obecně řečeno, spory o metodologii jsou v odborné práci běžné a patří na akademickou půdu. V praxi rozhlasové dramaturgie je však nelze zcela zohledňovat, rozhlasová publicistika a dokumentaristika nemohou suplovat odborné fórum. Prakticky každý odborník má své oponenty, a je to tak v pořádku, věda je nekončící diskuse a jen ve sporech, někdy i zásadních, lze pokračovat v cestě za poznáním.

Nemohu se vyjádřit k odborné praxi v tak speciálním oboru, jakým je kriminologie a související vědní obory, pro které jsou určování soudní znalci. Opět analogicky k jiným řešeným problémům, pokud jde o odborníka, který nemá pozastavenou činnost soudem apod., je v oboru činný, je pro rozhlasové zpracování tématu přínosem, není důvodu se spolupráci bránit.

Co se týče rozhlasového seriálu Historie českého zločinu, až do září se vysílají jeho reprízy a poté by mělo být odvysíláno pět premiér. Pořad, který jste slyšela, byl natočen před několika lety. Zákaz jeho reprízování by musel mít vážné důvody, patrně určené soudem nebo kolizí se zákonem o Českém rozhlase či Kodexem Českého rozhlasu. Vychází se vždy z materiálů těch případů, které byly pravomocně odsouzené a rozsudek nebyl zpochybněn, každý díl je výsledkem týmové práce specialistů a odborná obec odvysílané díly nezpochybnila. Je mi líto, ale v tomto případě nemohu požadovat po vedení stanice, aby díly, na kterých spolupracoval Jiří Straus, byly z reprízování staženy.

Věřím, že mé důvody pochopíte.

PhDr. Milan Pokorný, Ph.D., ombudsman Českého rozhlasu